Underworld natočili desku o radosti ze života

Šest let nenahráli desku, a když nemuseli, tak spolu ani nemluvili: unavila je dlouhodobá intenzivní spolupráce. Mraky nad přátelstvím Ricka Smithe a Karla Hydea alias Underworld se začaly trhat až poté, co je režisér a dlouholetý spolupracovník Danny Boyle vyzval k přípravě otevíracího ceremoniálu olympiády v Londýně v roce 2012. „Rick na tom ale chtěl pracovat sám, a tak jsem přispěl jen tu a tam. Dobře jsem udělal,“ vzpomíná v rozhovoru pro magazín Spin Karl Hyde.

Zavřel se do vlastního světa, vydal jemnou desku Edgeland a dvě alba natočil s Brianem Enem. „Hodně nám to ve vztahu s Rickem pomohlo. Necítili jsme navzájem žádný tlak a já mohl dělat hudbu, které jsem stoprocentně věřil.“ Při nahrávání hodně improvizoval a během příprav druhé nahrávky s Enem si nakonec uvědomil, že mu někdo chybí. „S Rickem jsme improvizovali každou noc na pódiu a měli jsme z toho radost. Najednou mi po něm začalo být hrozně smutno. Chtěl jsem vědět, jak by to dopadlo, kdybychom se zase dali dohromady,“ vypráví Hyde.

Čtěte také

Věci se pohnuly na turné k dvaceti letům desky dubnobasswithmyheadman před dvěma lety. Karl Hyde vzpomíná, že během dvou hodin jejich vztah přešel od zdvořilostních frází do atmosféry starých dobrých časů. Koncerty byly vyprodané a kapela je dnes vnímá jako nejšťastnější hraní v historii.

V atmosféře radostného setkání začaly vznikat nápady na aktuální desku Barbara Barbara, We Face a Shining Future. Rick Smith přišel s načrtnutou písničkou, Karl Hyde po vzoru svého blogu, kde každý den uveřejňuje jednu fotku detailu s popiskem, dodal textový postřeh.

Underworld - Barbara Barbara, We Face a Shining Future|foto: Caroline International

Často jsou to jen pocitové útržky: Life / It’s a golden touch / Everything is golden v dramatické I Exhale nebo The origin of numbers is a questionable hypothesis v If Rah. Mimochodem, v klipu k I Exhale si Karl Hyde střihnul legrační taneční etudu s dveřmi. Díky tradičním repetitivním hudebním vzorcům ovšem není těžké vzít citované pasáže za své; z celého alba, nahraného během jednoho roku ve venkovském studiu v Essexu, je totiž cítit hlavně klid. Barbara je dospělá deska, plná radosti ze setkání, z přátelství, ze společně sdíleného. Nestačí jí prostor klubu, nejlépe jí bude v létě venku, pod hvězdami, na louce za stodolou. Ostatně samotní členové o albu mluví jako o tom nejryzejším a nejupřímnějším, co kdy nahráli.

Odpovídá tomu i název alba: Barbara, we face a shining future byla slova, která řekl otec Ricka Smithe na smrtelném loži své manželce. Neboj se, všechno bude dobré, zase se potkáme – přesně takový vzkaz posílají do světa na novince Underworld. Ne, že by tihle dva chlápci někdy byli zlí; i v první polovině 90. let, kdy se přeorientovali na techno a house, si v textech našli dost místa pro lásku. Na „Barbaře“ jsou sice pořád důrazní i zábavní, samotné písničky jsou ale zvukově pestřejší, klidnější a dávají prostor různým odnožím elektroniky. Hlavně jsou však romantičtější než kdykoliv dřív.

Nejvýrazněji je to slyšet v posledních dvou písních – Ova Nova a Nylon Strung. Prvně jmenovaná vystřídá snad všechny emoce, které kdy Underworld do hudby dali. Jemně graduje a mantra „change your mind“ tu spíš než jako pokyn zní jako konstatování, že všechno dobře dopadne. Nylon Strung otevírá jemným vkladem Karl Hyde, ze skladby se ale brzy stane hymna vztahů, o které stojí za to pečovat. Open me up / I want to hold you, laughing zpívají spolu s kapelou i dcery hudebníků. Takhle se slaví radost ze života.

Barbara Barbara, We Face a Shining Future
Caroline International, 2016, 44:54, hodnocení 80 %
Seznam skladeb: I Exhale, If Rah, Low Burn, Santiago Cuatro, Motorhome, Ova Nova, Nylon Strung