Underground měl ve svých řadách nejednoho písničkáře, patřil k nim i Svatopluk Karásek

Evangelický duchovní, písničkář a disident Svatopluk Karásek se narodil roku 1942. V mládí byl ovlivněn literaturou beatniků. Později do jeho života vstoupil Nový zákon. Po absolvování základní školy v Praze na Smíchově nastoupil na zahradnickou školu v Děčíně. Po druhém vyloučení přešel na vinařskou školu v Mělníce, kde se zrodilo celoživotní přátelství s hudebníkem a básníkem Vratislavem Brabencem. Poté studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě.

Na rozdíl od části starší duchovenské generace v rámci Českobratrské církve evangelické se přátelé z okruhu Svatopluka Karáska snažili spíše o propojení víry s uměleckým prostředím a nesdíleli potřebu angažovat se v nápravě společenského a politického dění. Obrat u Svatopluka Karáska nastal až smrtí Jana Palacha a následnou okupací. V roce 1968 nastoupil do svého prvního farářského místa ve Hvozdnici. Vzkvétající sbor však musel po konfliktu s církevním tajemníkem opustit a byl přeložen do Nového Města pod Smrkem. Po opakovaných problémech mu byl nakonec odebrán státní souhlas. Přišly existenční problémy, nakonec byl přijat za kastelána hradu Houska.

Svatopluk Karásek zpívá: Řekni ďáblovi ne. Ďábel je podvodník a nikoho nevede správně.|foto:Jana Šustová, Český rozhlas

V této době se propojil s lidmi z prostředí undergroundu, jehož společenství až do emigrace již neopustil. Biblické texty písniček mu nahrazovaly sborová kázání. V roce 1976 byl v rámci režimního tažení proti undergroundu zatčen. Soud ho společně s Ivanem Martinem Jirousem, Pavlem Zajíčkem a Vratislavem Brabencem odsoudil za výtržnictví k osmi měsícům nepodmíněně. Doma i ve světě se rozpoutala vlna solidarity, která na přelomu let 1976 a 1977 vykrystalizovala v založení Charty 77, kterou Karásek podepsal hned v počáteční vlně.

V roce 1976 byl Karásek v rámci režimního tažení proti undergroundu zatčen.

Pro Karáska začalo období myče oken. Účastnil se setkávání evangelických farářů v Libštátě, s rodinou pravidelně navštěvovali undergroundové komunity na tzv. barácích, byl častým hostem setkávání v Ječné ulici u rodiny Němcových. Podpis Charty 77 ale přinášel neustálý tlak ze strany silových složek státního aparátu. Nakonec se v rámci akce Asanace vystěhoval z republiky. Po peripetiích v rakouském utečeneckém táboře se i s rodinou dostal do Švýcarska, kde byl přijat za zástupce faráře ve sboru v Bonstettenu, po pěti letech odešel do velkého sboru v Hönggu.

Po listopadu 1989 začal pendlovat mezi Švýcarskem a Československem. Manželka Stáňa měla ve Švýcarsku zavedenou lékařskou praxi a ani děti se nechtěly vrátit. Do Švýcarska nakonec dojížděl až do roku 1996. V následujícím roce se u Salvátora konala velkolepá instalace. Do života však trpce zasáhla nečekaná událost – náhlé úmrtí manželky. Svatopluk Karásek působil jako farář v Praze u Salvátora, v letech 2002 až 2006 byl poslancem. S druhou manželkou Pavlou mají dvě dcery. Zemřel 20. prosince 2020.