Umění slavit

"Úplně pak zapovídáme, aby se o nedělích konaly trhy, jak se ponejvíce děje v těchto krajích proto, aby v ostatní dny lidé měli více času na své práce. Jestliže by však byl někdo zastižen v neděli nebo ve sváteční dny, které je veřejně nařízeno slavit v kostele, při nějaké všední práci, ať mu arcikněz odejme dílo i potah, který byl nalezen u díla, a ať zaplatí tři sta peněz do kníže pokladny."

To by se dnes státní kasa plnila!

V jedné selské chalupě byl v trámu vyřezán nápis: "Dělal jsem si v životě moc starostí - a většina se ukázala jako naprosto zbytečných." Neděle a sváteční den by pro nás mohla být vždy pročištěním našeho myšlení. Počet těch, kteří se obracejí na psychiatra, každým rokem roste - neřeknu vám přesná čísla, ale o ta ani tak nejde. Kde hledat příčiny nervozity lidí? Možná jednu z nich jsem objevil před časem na jedné prázdninové cestě se skupinou své břevnovské mládeže. Pozoroval jsem po několik dnů - všedních i svátečních - chování, život, oblékání, zvyky lidí jedné oblasti. Kdybych se díval jen na jejich oblečení - nepoznal bych, kdy je neděle či svátek a kdy je všední den. Chodili stále v montérkách! Já vím, že se jim v nich chodí pohodlně - dokonce i na jakousi vesnickou slavnost místní školy přišli někteří v montérkách, tentokrát vyžehlených a s pukama! Ale pořád stejně! Uvědomil jsem si, že neumíme slavit!

Ono se říká: Čert nikdy nespí. Kdo nespí, nemá čas na přemýšlení, a kdo nepřemýšlí, neví, proč žije. Není v tom vskutku něco ďábelského nechtít vypadnout ze stereotypu? Lidé neumějí přestat. Nejde mi o nějaké snobské převlékání do večerních toalet a sezení při svíčkách za každou cenu - jenom aby sousedé viděli, že na to máme!

Žije pouze ten, kdo se raduje ze života. A radost působí věci nové, neotřelé, skutečně sváteční. Dopřejme si je. Umějme odložit svoje montérky a vnímat hodnoty kolem sebe!