Umění se neučí, říká sochař Jindřich Zeithamml. K jeho odkazu se hlásí sochařské seskupení Socha 2
„Přísnost a náročnost profesora Zeithammla nás formovala. Vztahy mezi námi se vyvíjejí a mění. Navzájem jsme si ale pořád nějak důležití a věci k sobě mají blízko,“ říká v pořadu Reflexe: Vizuální umění! sochařka a bývalá studentka Jindřicha Zeithammla Monika Immrová, jedna ze členek uměleckého seskupení Socha 2.
To vzniklo před deseti lety kolem stejnojmenného sochařského ateliéru Akademie výtvarných umění v Praze, který po revoluci vedl nejprve Hugo Demartini a pak více než dvacet let právě Jindřich Zeithamml. Co umělce spojuje, rozděluje a jak výjimečná jsou podobná seskupení v oboru sochařství? O tom se svými hosty debatuje Miroslav Buriánek.
Umělci seskupení Socha 2 vystavovali letos v létě v prostorách Galerie města Plzně a jejich výstava byla příležitostí k obecnějšímu zamyšlení nad vzájemnou konfrontací a tvůrčí kontinuitou tvorby jednotlivých autorů. Činnost seskupení vymezují tyto atributy: umělecká konfrontace na společných výstavách, reflexe názorů a vytvořených prací a vzájemná podpora tvůrčí kontinuity i po ukončení akademického studia.
Práce členů seskupení charakterizuje zájem o obecná témata elementárního tvaru, dynamiky, uspořádání forem, významu prostoru, o vzájemnou spolupráci materiálu, formy a významu.
Kurátorka plzeňské výstavy Iva Mladičová
Kánonem skupiny je různost přístupů
Seskupení Socha 2 vytvořili studenti Jindřicha Zeithammla. Prvními byli Monika Immrová a Pavel Hošek, pak Jiří Kobr a Bronislava Bakule Malá, Adéla Bébarová. Potom se přidal Jan Kovařík. A k práci jednotlivých umělců kmenového jádra seskupení Socha 2 Iva Mladičová říká: „Jan Kovařík pracuje s umělými materiály, ostatní s autentickými materiály. Kovaříka zajímá hypertrofovaný tvar, který odráží naší pohyblivou předimenzovanou realitu. Adéla Bébarová vytváří site specific prostorové strukturální instalaci. Pavel Hošek sleduje významové možnosti liniové formy a absence objemu. Monika Immrová vytváří reliéfní struktury. Jiří Kobr nachází novou formu pro témata spjatá s křesťanskými idejemi. Jakub Lipavský svými sochami, často interpretacemi podnětů z přírody, zprostředkovává esence pocitů. Luděk Míšek sleduje rozhraní sochy a objektu. Petr Stibral nachází současnou formu pro obecné téma zvědomování přítomného vizuálního vjemu.“
Jindřich je dřevo, já jsem železo
Luděk Míšek, další z vystavujících autorů a pokračovatelů Jindřicha Zeithammla, charakterizuje vlastní přístup k tvorbě a svůj styl takto: „Umění se dá probouzet. Matérii železa vyrvu hutím. Dávám tvar atomům. Umím vnímat atomy hmoty, vnitřní strukturu materiálů. Moje věci nejsou jen o vizuální podobě, ale o vnitřní struktuře. Je to hra s materiálem, který musí odpovídat mé hře. Jindřich je dřevo, já jsem železo. Potřebuju oheň. Do mých věcí nevstupujete fyzicky, ale duševně. Není to vyprávění příběhů. Vstupujete do hmoty duší.“
Jindřich Zeithamml se stal profesorem na pražské Akademii výtvarných umění v roce 1995. Ateliér Socha 2 vedl až do roku 2016. „Umění se neučí. Umění je praktická záležitost,“ říká s tím, že naučit se dá jen řemeslo.
Musíte lidem dát prostor, aby se na škole mohli realizovat. Záleží na nich. Člověk je může pouze usměrňovat. Někdo je horší, někdo lepší, ale nebudou z nich bankovní úředníci.
Jindřich Zeithamml
Plzeňský malíř Václav Malina, emeritní ředitel Galerie města Plzně, se zase zamýšlí nad existencí výtvarných uměleckých seskupení. V Československu vznikaly v posledních desetiletích hlavně v době, kdy se hroutil socialismus. Jako první prorazili Tvrdohlaví, následovalo například Volné seskupení 12/15 nebo skupina Měkkohlaví, kterou spoluzakládal právě Václav Malina. I v tomto případě se spojili žáci jednoho profesora, k jehož odkazu se hlásili - Zdeňka Sýkory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
