Umění pobouřit: Kýč a byznys s uměním: čeho si vlastně ceníme?

„Americký teoretik a kritik umění Clement Greenberg vymezuje kýč sociologicky. Říká, že v moderní době vznikla nová vrstva lidí, kteří se vzdálili lidovému umění a zároveň nebyli schopni oceňovat současné vysoké umění. A že odpovědí na jejich poptávku po umění je kýč. Tedy jednoduchá, podbízivá díla. Umění, které není lidové ani vysoké, ale je snadno konzumovatelné masami,“ vysvětluje filozof Tomáš Koblížek.

„Klíčová je tu ta podbízivost, to, že je umění až příliš snadno srozumitelné. To má Greenbeg pravdu, ale zase ne úplně. Ano, příliš snadná srozumitelnost je znepokojující rys. Jenže pokud si řekneme, že kvalitní umění, tedy opak kýče, se pozná podle toho, že je nesrozumitelné, pak se dostaneme na šikmou plochu, po které už fičí současné umění. Protože výtvarné umění, které se záměrně a přehlíživě vzdá potřeby být srozumitelné pro společnost, pro kterou vzniká, těžko obhájí, že má smysl,“ říká historička umění Milena Bartlová.