Umění pobouřit. Když výtvarná díla provokují
Umění pobouřit: Kde končí humor a začíná blasfemie?
Kristus v moči, Pussy Riot v chrámu, Papež sražený meteoritem. Jaký význam dnes má znevažování náboženských symbolů? A může být blasfemický i oslavně zamýšlený kýč? O tom debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek, ve třetí epizodě série Umění pobouřit.
Debatující: Milena Bartlová a Tomáš Koblížek
Kreativní producentka: Veronika Ruppert
Dramaturgie: Teresie Bečková
Mistři zvuku: David Dibelka, Jan Brauner, Jiří Flossmann
Hudba: Jaroslav Pokorný
Vizuály: Julie Hrnčířová
Premiéra: 29. 10. 2025
Speciální poděkování: Děkujeme za poskytnutí prostoru k focení vizuálů Akademii výtvarných umění a Centru pro umění a ekologii UMPRUM.
„Když se pro vyjádření vážných věcí použije vizuální šunt, dochází k disproporci mezi něčím vážným a něčím, co vážně brát nelze, protože je to totálně špatné,“ říká Milena Bartlová. A dodává, že za větší blasfemii považuje kýč, než známé dílo Andrese Serrana Immersion, tedy fotografii plastového krucifixu ponořeného v moči.
„Někteří umělci používají náboženské symboly nekonvenčním způsobem, aby vyjádřili své vlastní přesvědčení, svou víru. Nechtějí tím ale provokovat,“ popisuje Tomáš Koblížek. Řada děl, která jsou kritizovaná jako blasfemická, podle něj vůbec nebyla tímto způsobem myšlená.
Poslechněte si debatu o blasfemickém umění: jak se proměňuje znevažování náboženských symbolů ve výtvarném umění?
Od 1. listopadu do 6. prosince 2025 můžete „Umění pobouřit“ naladit i ve vysílání Vltavy, vždy v sobotu od 17:00. Audio sérii najdete na webu Vltavy, na mujRozhlas a v dalších aplikacích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
