Umění jako tajná zbraň mezinárodní politiky. Jaké obrazy Česka nabízí kulturní diplomacie?

Nový podcast Českých center s názvem Jazzman versus špioni má podtitul Umění jako tajná zbraň mezinárodní politiky. Jeho autorka, Jitka Pánek Jurková, v něm představuje umění a kulturu jako zbraně diplomacie. Podcast pro ni byl dalším krokem k popularizaci kulturní diplomacie, které se věnuje jako výzkumnice i jako ředitelka Českého centra Brusel.

„Chtěla jsem domácímu publiku ukázat, že kulturní diplomacie je oblast mezinárodní politiky, která má v českém kontextu dlouhou tradici a zároveň docela silné postavení.“ S Jitkou Pánek Jurkovou diskutovali v ArtCafé také další vedoucí českých center: z Bukurešti Robin Ujfaluši a z Budapešti Adéla Gálová. Společně pak představili, jaké plány a projekty volí pro konkrétní kontext, ve kterém českou kulturu propagují.

Pozitivní stereotyp – výhoda, nebo výzva?

„Pozitivní stereotypy brání v rozvoji obrazu země v teritoriu, kde se prezentuje. A to je třeba náš případ,“ zmínila Adéla Gálová o situaci v Maďarsku, kde vládne určitá nostalgie vycházející ze spojování české kultury primárně s knihami Bohumila Hrabala nebo postavou Švejka. Hlavně starší generace na těchto škatulkách lpí a Gálová vnímá, že jejich překročení je výzva, kterou je třeba vzít v potaz. I proto například právě probíhající oslavu výročí Zdeňka Milera a jeho Krtečka nahlédli v širším kontextu.

Výstava David Konečný: Piš mi|foto:David Konečný,České centrum Budapešť

Vedle jednorázových akcí nabízí Česká centra také dlouhodobější projekty. V Budapešti je to například literární projekt Mačeta, kde Gálová zúročuje svou patnáctiletou překladatelskou zkušenost. Čeští i maďarští autoři tu formou blogu zaznamenávají své postřehy, vzpomínky či reflexe ze setkávání, k němuž dochází ve sdíleném středoevropském prostoru.

Ženy jako silné téma, které spojuje

Mezi společnou akci sítě Českých center patří projekt České hrdinky, kde se očima mladých ilustrátorů a ilustrátorek představují portréty padesáti významných ženských osobností české historie. V rumunském Českém centru pojali tuto událost tak, aby otevřela možnost hlubšího dialogu mezi dvěma kulturami – a ženské hrdinky z Česka doplnily ty rumunské. S touto dvojvýstavou nazvanou Eroinele pak České centrum objíždí, pokud to situace dovolí, regionální muzea.

Eroinele – hrdinky české a rumunské historie i současnosti|foto:Didi Elena,České centrum Bukurešť

„Příběhy žen fungují dohromady a jsou díky tomu pro místní publikum zajímavější,“ uvedl Robin Ujfaluši a dodal, že i filmový festival One World Romania zvolil pro letošek téma silných žen a plánuje představit kinematografii Věry Chytilové.

Výzkum prostředí je nezbytný

„Sondování prostoru, kde se pohybujeme, je nejnáročnější a současně nezbytná součást naší práce,“ pojmenovala zásadní rys práce Českých center Jitka Pánek Jurková a dodala, že v Bruselu se musí soustředit na trojjazyčné publikum a zároveň pracují se specifickým publikem evropským. V Bruselu aktuálně připravují celou řadu kurátorských výměn a rezidencí, jen čekají až zase bude jejich realizace možná. „V roce 2022 nás čeká předsednictví v Radě Evropské unie, což je silný moment, kdy se může naše země skrze svoji kulturu odprezentovat před zahraničním publikem,“ popsala dlouhodobý plán Pánek Jurková. K tomu se přidal i Ujfaluši se svým přáním, aby v rámci této události vzniklo silné téma s průřezovými tématy, jak se prezentovat před celou Evropou. Jak se to České republice povede ukáže až rok 2022.