Umělecké i životní role pěti herců. Jan Kačer vzpomíná v dalším pokračování cyklu Legendy Činoherního klubu
Neměl ambici stát se velkým hercem, a přitom to velký herec byl. Václav Kotva očima Jana Kačera
Václav Kotva zprvu učil na západočeských školách. Po absolvování DAMU hrál v Divadle Petra Bezruče, než se stal v roce 1965 členem Činoherního klubu.
Hrál báječně malé role a měl za sebou náramný život, který jako by spojoval velké české herectví s těmi ochotnickými začátky. A v tom byl nenahraditelný.
Jan Kačer
Ve vzpomínce na Kotvovo herectví Jan Kačer opět vzdává hold velkému umění malých herců: „On všecko to, co zažil jako dítě, jako malý kluk, jako pozdější učitel, z toho hrál ty svoje figurky. A já si myslím, že to byla jeho největší škola. A myslím si, že báječní herci mají vždycky někde v srdci nebo v mozku nějaké hluboké zážitky a jejich umění je v tom, že oni z těch zážitků dokážou tvořit novou skutečnost.“
V ČK působil až do svého odchodu do důchodu. Zemřel roku 2004 ve dvaaosmdesáti letech. „Hrál ty poslední maličkosti, ale měl v srdci touhu, aby se o něm nahoře vědělo. A myslím si, že se o něm vědělo.“
Související
-
Připomínáme si 60 let Činoherního klubu. Poznejte jeho herecké legendy očima Jana Kačera
Poslechněte si cyklus Legendy ČK, ve kterém Jan Kačer vzpomíná na Peta Čepka, Josefa Somra, Jiřinu Třebickou, Františka Husáka a Pavla Landovského.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
