Uměl proměnit text v divadlo. Režisér Zdeněk Kaloč zanechal v českém divadle nesmazatelnou stopu
Režisér a dramatik Zdeněk Kaloč, po desítky let spjatý zejména s brněnskou Mahenovou činohrou, zemřel ve věku 81 let. Rodák z Ostravy nastoupil po studiu na pražské DAMU v roce 1961 do svého prvního angažmá v tehdejším Divadle Julia Fučíka na brněnském výstavišti. V polovině 60. let vstoupil do Mahenovy činohry, která je dnes součástí Národního divadla Brno.
Jako první inscenaci ve své nové funkci v Mahenově činohře uvedl Zvědavost, podle hry Ludvíka Kundery. Mezi nejvýraznější tituly, které v 60. letech v Mahenově činohře uvedl, patřily Euripidovy a Sartrovy Trójanky, Ionescův Nosorožec nebo Shakespearova hra Romeo a Julie. Za jeden z nejpříznačnějších rysů jeho režie byla považována důkladná analýza textu.
„Zdeněk Kaloč každý text opakovaně četl, důkladně přemýšlel o tom, jak ho hrát, jak ho upravovat. Čili literární fáze práce na inscenaci pro něj byla důležitá. Druhá fáze se týkala čtených zkoušek s herci, kde šlo o to, aby si každý herec vytvořil koncepci své postavy už při čtení scénáře, zvláště pak v hlasovém projevu, tedy ve vnitřní struktuře toho, co daná postava říká. Proto se stávalo, že čtené zkoušky trvaly třeba i tři týdny,“ popisuje Kaločův přístup k práci s literární předlohou dramaturg Václav Cejpek, profesor Janáčkovy akademie múzických umění.
Doba normalizace přinesla řadu omezení do divadelního provozu i tvorby. Nicméně díky dobrému vedení Mahenovy činohry měl Zdeněk Kaloč příležitost uplatňovat poměrně ambiciózní repertoár zaměřený na ruskou klasiku i současnou literární tvorbu. V Brně tak uvedl nejen dramatizace Vojny a míru nebo Idiota, ale v roce 1985 i vlastní dramatizaci románu kirgizského autora Čingize Ajtmatova Den delší než století. Zdeněk Kaloč si ale rozuměl i s českou klasikou.
„Na přelomu 80. a 90. let jsme spolu inscenovali Jana Husa podle hry Josefa Kajetána Tyla. Kaločův způsob práce byl pro mě poučný, protože jsem do divadla přišel jako dramaturg spíše s filmovou a televizní praxí. Kaloč mi odhalil metody, doslova až návodné, jak proměnit text v divadlo,“ vzpomíná na svou osobní zkušenost Václav Cejpek. Se Zdeňkem Kaločem spolupracoval jako dramaturg v brněnské Mahenově činohře na inscenacích Marie Stuartovna, Romeo a Julie nebo Shapira.
Kaločův vztah a cit pro literaturu ho přivedl k jeho vlastní dramatické tvorbě. Mezi jeho tituly patří: Mejdan na písku, Holátka či V zajetí něžné chiméry. Mejdan na písku zinscenoval se studenty JAMU v roce 2001.
„Zdeněk Kaloč jako dramatik vycházel ze své jevištní zkušenosti. Vždy se snažil zachytit nějaké psychologické téma. Například ve hře Mejdan na písku zachytil skupinu mladých lidí, která ztroskotá s letadlem v poušti, díky čemuž vznikla hra podávající obraz lidí jednajících v mezní situaci,“ dodává Václav Cejpek.
Zdeněk Kaloč se věnoval i operní režii. V Brně to byly především tři významné janáčkovské inscenace: Z mrtvého domu, Káťa Kabanová a Její pastorkyňa, v Národním divadle Praha pak inscenace opery Bohuslava Martinů Trojí přání, Síla osudu, Giuseppe Verdiho a kompletní provedení Pucciniho triptychu Il trittico, v Plzni Musorgského Boris Godunov. Jako režisér působil například i v Národním divadle Praha, Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, Divadle J. K.Tyla v Plzni a v zahraničí třeba v Německu, Rusku nebo Řecku.
Související
-
„V životě je podstatné nelhat lidem.“ Za Zdeňkem Kaločem, režisérem legendární Shirley Valentine
26. března 2020 zemřel režisér Zdeněk Kaloč (81 let). Ve světě se prosadil operními inscenacemi, u nás naposledy sklízel ovace se Simonou Stašovou jako Shirley Valentine.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
