Uhelné doly kulturou se rozechvěly aneb Literární testament Ostravsko-karvinského revíru

Ostravská beletrie je od svého počátku křtěna krví, uhlím a rozžhavenou ocelí. Jestliže na počátku ostravské poezie inspirované hornictvím stojí Petr Bezruč, pak průkopníkem velké hornické prózy byl František Sokol Tůma. „Ne že by se před ním hornické tematice v Ostravě nevěnoval žádný jiný prozaik, Sokol Tůma ale k tématu přistoupil opravdu důkladně. Se všemi sociálními jevy, které tuhle práci doprovázely. S těžkou dřinou souvisel alkoholismus, dramatické osudy hornických žen, důlní neštěstí. Tůma dokázal podat obraz Ostravska podobně naturalisticky až démonicky jako slavný francouzský spisovatel Émile Zola,“ přemítá Jan Malura, vedoucí katedry české literatury na Ostravské univerzitě. Podle Malury se na románové ságy Františka Sokola Tůmy snaží navázat Karin Lednická karvinskou havířskou trilogií Šikmý kostel, ale jejímu dílu schází naléhavost předchůdce. Jan Malura jmenuje ještě dva autory, kteří dokázali stvořit hodnověrné prózy s hornickou inspirací, Vojtěcha Martínka a Ladislava Třeneckého.

Důl Anselm v Ostravě, dnes Hornické muzeum|foto:Ivan Motýl

Martínek se zabýval i literární kritikou a teorií a už v roce 1913 nabídl recept, jak namíchat autentickou hornickou poezii: „A nelze jiné písně zapěti v tom kraji než tvrdou a drsnou melodii, jejíž zvuk duní jako balvany řítící se z hor, v níž chvěje se zašlapaný hněv a potlačená krev, melodii nestylizovanou a výbušnou, na níž by ležel černý prach uhelný.“

Kritika pak rozhodný vliv Petra Bezruče odhalila například v díle Čechoslava Ostravického, M. Kurta, Fráni Richtera, už zmiňovaného Lva Karvinského nebo Jana Vrby. Nebylo to přitom čiré epigonství. Bezruč naznačil směr a citovaní básníci opisovali především z ostravské reality, k níž každý den patřil nějaký ten k smrti upitý či před hospodou ubitý Magdon.

Po druhé světové válce se zrodil ostravský socialistický realismus a trvalo celých jednačtyřicet let, než se literatura inspirovaná hornictvím zbavila všech vědomých či podvědomých direktiv komunistické ideologie. Snad až v románu Ivana Landsmanna Pestré vrstvy, který vyšel v roce 1999 péčí nakladatelství Torst, se republika dozvěděla, jak žili havíři za Husákovy normalizace. Stejně jako v Pestrých vrstvách jde v podzemí o život i dnes a zůstane to tak až do vytěžení posledního vozíku v revíru. Metan vybuchl 20. prosince 2018 v 17 hodin a 16 minut osm set metrů hluboko v útrobách Dolu ČSM u Karviné, kde v plamenech a obrovském žáru zahynulo 13 havířů. I na poslední hlubinnou šachtu v republice bude však zanedlouho pověšen zámek. Pak už doly nikoho nepohřbí a vymizí i smutný status žen, kterým se říká hornické vdovy a jež se staly hrdinkami knihy dokumentaristky Kamily Hladké. V ostravském studiu Večer na téma Uhelné doly kulturou se rozechvěly natočila Tvůrčí skupina Drama a literatura.