U zkoušek jsem vyrobil takovou součástku, že si mysleli, že jsem ji ukradl, říká houslista a hodinářská legenda Ladislav Tázlar
„Člověka naplňuje, když vidí, že jeho předchůdci byli šikovní. Pod číselníkem je to narýsované, poznám, o jaké výrobky jde,“ říká legenda mezi opraváři hodinek Ladislav Tázlar. Příští rok oslaví devadesátiny, ale ještě nedávno hrával tenis. Ve Vizitce mluvil s Davidem Hamrem i o tom, jak se stalo, že nadějně rozjetou kariéru houslisty vyměnil za hodinářskou práci. Jeho rodinná hodinářská firma tiká dodnes.
Čtěte také
V šedesátých letech absolvoval vzácnou aprobační stáž ve slavné firmě na náramkové hodinky Omega. Byl u toho, když se v Československu rozjížděla výroba náramkových hodinek, a dodnes je dokáže opravit – i přesto, že mu brzy bude devadesát let. „Mám rád zákazníky, kteří si věcí váží, kteří pamatují, od koho hodinky dostali, že je nosil jejich děda. Pro ty pracuju rád,“ konstatuje.
Prsty pracující s těmi nejjemnějšími součástkami strojku měl šikovné od studentských let. Jenomže stejně šikovný byl, když dostal do rukou housle. Noty a celá cvičení si od útlého věku pamatoval zpaměti, v Nové Pace pak studoval u profesora Josefa Muziky, absolventa mistrovské školy Otokara Ševčíka, a myslel si, že by ho mohla čekat kariéra hudebníka. Jenomže pak se to zvrtlo. „Musel jsem se rozhodnout, co budu dělat dál, hledal jsem něco, co mi ušetří ruce pro housličky, a našel hodinařinu. Jenomže ono mě to taky začalo bavit!“
Osmihodinové cvičení na nástroj pomalu vystřídal čas stráveným v učení v Nové Pace, kde se naučil pracovat se soustruhem a vyrábět součástky. Když pak pan Tázlar u závěrečných zkoušek vyrobil perfektní natahovací hřídel, mistři si mysleli, že někde zcizil originál. Po vyučení pokračoval ve vzdělávání na průmyslovce v „hodinářském centru“ v Novém Městě nad Metují. V místním sboru poznal svou ženu – klavíristku, s níž zůstal (a hudbu hrál) po celý život. V čase vyhrazeném práci ovšem dál kralovaly hodinky.
Ve Vizitce vyprávěl, jak se ho dotkl počátek sériové výroby náramkových hodinek „primek“ právě v Novém Městě, co mu přinesla stáž ve Švýcarsku i proč se rozhodl, že do této země neemigruje a zůstane v Československu.
Související
-
David Vávra: Dětsky nezatížený pohled na svět je to nejcennější
„My inženýři máme někdy touhu ukazovat lidem, jak se mají chovat. Ne vždycky nám to ale vyjde,“ konstatoval ve Vizitce architekt, herec divadla Sklep.
-
Petr Zítka: Máme tendenci podceňovat schopnosti našich předků
Žije v Jindřichovicích pod Smrkem na Frýdlantsku a provozuje tu prehistorické řemeslo lovců mamutů, štípání kamene a výrobu pazourkových nástrojů...
-
Miloslav Nevrlý: Je dobré mnoho znát, ale je ještě lepší, když zbývá i tajemství
Více než šedesát let se Jizerskými horami toulá přírodovědec a spisovatel Miloslav Nevrlý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
