Egon Erwin Kisch: U kajících Magdalén

Ze všech velkých zjevů tzv. pražské německé literatury se E. E. Kisch sžil s českým prostředím nejpevněji a nejdůkladněji. Jinak to ani nebylo možné, vždyť pro legendárního „zuřivého reportéra“ se touha vše poznat, vše vyzkoušet, být pokaždé „při tom“ stala celoživotní náplní. Kisch, pocházející z tradiční městské židovské rodiny, v níž se narodil 29. dubna 1885, byl dokonalým ztělesněním kosmopolity a dobrodružného světoběžníka.

Stejně jako poznal pražské šantány a podsvětí, pohyboval se v mocenských špičkách, objel svět, přičemž například v převleku za muslima putoval do Mekky, zlomil si nohu, když skákal z lodi do Austrálie, kam ho nechtěli pro jeho členství v komunistické straně pustit, v Dánsku se učil klaunem, pracoval jako potápěč, filmový statista atd. atd.

Po 1. světové válce se stává členem Komunistické strany Rakouska. V létě 1920 se vrací do Prahy a sbližuje se s českou divadelní avantgardou kolem Emila Artura Longena a také s Jaroslavem Haškem. Z této doby (1921) pochází Kischova proslulá komedie Nanebevstoupení Tonky Šibenice. O rok později Prahu na více než deset let opouští a stěhuje se do Berlína. Tam působil jako dopisovatel Lidových novin a samozřejmě přispíval do řady dalších tiskovin.

Po uchopení moci nacisty a požáru říšského sněmu v roce 1933 byl jako jeden z prvních zatčen, ale po intervenci československých úřadů musel být propuštěn - Kisch nikdy nepřestal být občanem ČSR. Střídal pak Prahu s Paříží, zapojil se do činnosti německého antifašistického exilu, v uniformě interbrigadistů byl na frontě španělské občanské války. V prosinci 1939 znovu musí uprchnout, tentokrát již z Evropy - odchází do USA a pak se usazuje v Mexiku, kde působí v organizaci Svobodné Německo.

V březnu 1946 se již těžce nemocný Kisch vrací do Prahy, znovu se plně zapojuje do žurnalistické činnosti. Plánovanou knihu o poválečném Československu však již nedokončil. Roku 1948 zemřel.

Pro povídkový cyklus Kabinet jsme vybrali text nazvaný U kajících Magdalén, který u nás vyšel ve sbírce Tržiště senzací už v 60. letech.

Účinkuje: Miroslav Středa

Překlad: Jarmila Haasová-Nečasová
Režie: Dimitrij Dudík

Natočeno v roce 1998.