Tyjátr – Věci nejsou, čím se zdají být
Mladí divadelníci, mezi nimiž se nachází bývalí i budoucí absolventi pražské Divadelní akademie múzických umění, připravují novou divadlení inscenaci Podoba věcí. V Café Teatr Černá Labuť připravují svůj komorní opus, jež se zakládá na, v Čechách ne příliš známé, hře Neila LaButa.
Neil LaBute je divadelní i filmový scénárista a režisér. Podle vlastní hry Podoba věcí natočil v roce 2003 celovečerní film s Rachel Weisz a Paulem Ruddem v hlavních rolích. Film se dostal i do české distribuce, nicméně sám o sobě zapadl, stejně jako LaButova hra, která vypráví o ne příliš hezkém studentovi anglické literatury Adamovi, který si přivydělává prací v místním muzeu. Jednoho dne potká krásnou studentku umění Evelyn a zamiluje se do ní. Když spolu začnou chodit, Adam ještě netuší, jak moc Evelyn ovlivní jeho život.
O dramaturgickém záměru, vzniku inscenace, problémech i radostech s tvorbou spojenými hovořili představitel hlavní role Adama Václav Šanda a režisérka inscenace Markéta Machačíková.
Markéta Machačíková:
Nezávisle na sobě jsme všichni hledali projekt, na kterém bychom mohli pracovat na profesionální úrovni a mimo školu.
Václav Šanda:
Tím, že jsem ve čtvrtém ročníku na DAMU, mám možnost si vyzkoušet hrát v DISKu a musím už kontaktovat divadla, do nichž bych chtěl být angažovaný. Už na začátku, kdy jsem na DAMU nastoupil, a to se nezměnilo, jsem o sobě věděl, že jsem klasik. Rád se zajdu podívat do divadla na inscenaci, která je pohybová, v níž text jde do pozadí, ale nějak mě to neoslňuje, lépe řečeno – rád se na to dívám, ale sám za sebe vím, že bych to dělat nechtěl. Hra Podoba věcí je krásná „vztahovka". Ono by se dalo říct, že je to takový lepší bulvár, ale od lepšího bulváru to dělí to odděluje překvapivá pointa na závěr.
Volba prostoru padla na Café Teatr Černá Labuť. Nejedná se o prostor s primární divadelní funkcí, ale spíše společenské prostředí, které si mohou performeři a divadelníci přizpůsobovat pro své tvůrčí potřeby a se kterým mohou pracovat jiným než tradičním divadelním způsobem
Markéta Machačíková:
My jsme si tento prostor vybrali hlavně proto, že text svou dramaturgií nějakým způsobem zapadá do produkce Černé Labutě, respektive souborů, které tam působí. A zároveň může být i jakousi provokací diváka, který tam chodí. A také je velká výzva dělat divadlo na místě, které sice je pro divadlo určeno, ale nikoli primárně. I další projekty, které chystáme, mají mnoho společného se site specific, v nichž pracujeme s vybraným prostorem, do něhož vnášíme pro změnu něco svého.
Pro mladé tvůrce je inscenace Podoba věcí experimentem ve smyslu práce s novým nedivadelním prostorem. Nicméně podstata hry, z níž inscenace vychází, spíše odkazuje ke klasické činohře, která vyžaduje důslednou psychologizaci postav, vývoj charakterů a civilní nenucený herecký projev. Což potvrdili i Václav Šanda a Markéta Machačíková.
Markéta Machačíková:
Počítáme s tím, že hra Podoba věcí je klasicky vystavěná a je hodně postavená na herectví. Proto byla zásadní volba hlavních představitelů a jejich rozehrávání situací, které nabízí text. Myslím si, že hra je klasická, až na závěrečnou pointu, kterou bych se pokusila zesílit tím, že použijeme prostředky, které nám nabízí prostor.
Úpravy, které jsem provedla, byly proto, aby se text trochu zhutnil. Ale významové škrty neproběhly.
Václav Šanda:
Ono je na tom těžké, že hra vyžaduje civilní projev, což svádí, a s čímž taky bojujeme během zkoušek, k televiznímu herectví. Bojujeme s tím, a proto se snažíme vše více zdivadelňovat. Text se dobře učí, ale tím, že je to postavené na přirozenosti, tak se sem tam mění, ale jdeme po smyslu.
Co všechno jsme ve svém životě ochotni změnit pro toho druhého? Do jaké míry ovlivňují náš zevnějšek a názory ostatních na něj naše chování? A kam až jsme ochotni zajít pro dosažení svých cílů? Na tyto otázky hledá odpověď inscenace Podoba věcí, která má premiéru 23. ledna 2012 v Café Teatr Černá Labuť.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
