Tyjátr – Tajemství růže: Pššš… mluvení zakázáno!

2. leden 2012

Kolik slov lze obsáhnout mlčením? Na tuto otázku hledají odpověď režisér Tomsa Legierski a dramaturg Ondřej Šulc v inscenaci Tajemství růže. Budoucí absolventi Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU představili novou inscenaci, která v letošní produkci DISKU vyniká jak formou, tak i obsahem.

Tomsa Legierski totiž zvolil jako výrazovou formu nonverbální divadlo a pantomimu, do níž obsadil dva profesionální herce – Irinu Andreevnu a Johannese Stubenvolla. Zdrojem inspirace pro vytvoření předlohy absolventského projektu byl román Umberta Eca Jméno růže. Jak sám tvrdí, kniha byla zdrojem inspirace úzce spojené s naší zemí.

Tomsa Legierski: „Ta knížka píše o totalitním systému, mimo jiné. Totalitní systém – to je zavřenost kláštera, lidi v totalitním systému jsou pohůnci, kteří v tom musí žít, opatův kastovní systém mi hodně připomíná komunismus. Dočetl jsem se, že jeden ze silných motivačních impulsů Uberta Eca pro napsání Jména růže byla okupace Prahy v roce 1968. Tato událost se v románu odráží a i autor sám to tak říkal.“

Inscenace Tajemství růže je autorským projektem, který román přímo neadaptuje, ale snaží z něj nasát atmosféru, a tu pak přenášet do vizuálně silných a herecky podmanivých obrazů. V nich vyniká síla gesta, detaily mimických záchvěvů, ticho i hrdelní smích. A právě smích a jeho zdroje motivovaly Ondřeje Šulce k dramaturgickému hledání i objevování.

02521389.jpeg

Ondřej Šulc: „Tomsa přišel s nápadem, že by chtěl dělat Jméno růže od Umberta Eca, ale jinak, pantomimicky, beze slov. Dal mi za úkol přečíst 1984, abychom to odlišili. Zároveň ale chtěl, aby tam zůstala atmosféra Jména růže, která je úžasná – už jenom proto, že se jedná o klášter. Celá kniha si hraje se smíchem a s náhledem na směšnost, která mě v tom enormně zajímala.
Z Eca jsme chtěli mít hlavně atmosféru hledání a toho, že existují knihy, které nejsou povolené, ale nejsou ani zakázané. Jedná se tady o problém ztracené knihy, kterou nikdo nečetl, ale pořád tady je. A do tohoto tématu přišel zpět Orwell. Ten dal inscenaci její strohosti, studenost prostředí. Atmosféra by měla vyznít ecovsky, prostředí je orwellovské.“

Působivá je i výtvarná koncepce scénografa Hugo Čačka. Rozlehlý prázdný prostor zmenšil a ohraničil hromadami i menšími hromádkami knih, na které si herci sedají, lehají, trhají je nebo doslova hltají zrakem. Jakoukoliv změnu prostředí, atmosféry, nálady i dramatickou gradaci zajišťují herci energickým a soustředěným výkonem. Výběr protagonistů objasnil sám režisér Tomsa Legierski.

Tomsa Legiersk: „Orwellovsky je tam otištěná role Iriny, je to dvojsmysl, především co se genderu týče. Ecovský je pak sled scén a tajemství labyrintu. Ty knihy jsou obě založené na psaném slově, obě obsahují cenzuru. Proto jsem to chtěl udělat nonverbálně.
Co se týče Johannese, původně jsem to chtěl dělat s českým hercem, mimem Radimem Vizvárim, který ale utrpěl zrnění. Hledal jsem alternativu a vzpomněl jsem si na Johannese, se kterým jsem studoval v Berlíně, když jsem tam byl na stáži pantomimy.“

02521392.jpeg

Profesionální herecké výkony obou mimů jsou devízou nové inscenace v DISKu, u níž můžeme s nadšením pozorovat chuť mladých tvůrců hledat a zkoušet a přitom se ubránit diletantství. Pevná dramaturgicko-režijní koncepce Tajemství růže umožňuje divákům nahlížet sílu slov skrz mlčení. Tajemství bylo poodhaleno, pointu si musíme domyslet sami.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.