Tyjátr – Poslední sklizeň
Divadlo Letí je známé především díky své vytrvalosti, s jakou seznamuje české diváky s domácí i světovou současnou dramatikou.
Soubor se přesunul do nového divadelního prostoru, na Kampu do Divadla na prádle. Inscenace, která nové působení Divadla Letí uvedla, byla vytvořena podle Gieselmannovy hry Plantáž. Texty německého dramatika Davida Gieselmanna jsou hojně překládány a uváděny po celé Evropě. Režisérka Divadla Letí Martina Schlegelová se rozhodla novou inscenaci pojmout tak, jak by pravidelní diváci Divadla Letí nečekali. A jelikož je tento soubor otevřen různým experimentům, přibyl na repertoár Divadla Letí vaudevillový divadlení kus se zpěvy a něco málo tanci.
Hra Plantáž volně odkazuje k Čechovovu Višňovému sadu. Hlavní hrdinkou je DJka Lucie, která se počátkem 90. let prosadila s jediným hitem. Za obrovský honorář pak pořídila opuštěný statek v Brandenbursku, kam přestěhovala i své přátele. Ti vytvořili svéráznou komunitu a začali pěstovat marihuanu a vyrábět hašiš. Lucie sama trávila většinu času na zahraničních turné. Nicméně krátce po jejím návratu zpět na hašišovou „plantáž“ se do zdánlivé idyly začaly vkrádat falešné tóny.
Plantáž je v programu Divadla Letí označována jako muzikál, což je ze strany souboru zamýšleno spíše jako vtip. Tento záměr potvrdila sama režisérka Martina Schlegelová.
Martina Schlegelová
My to uvádíme s podtitulem „muzikál ve větším než malém množství“. Je to samozřejmě humor, protože celá ta inscenace je o komunitě „huličů“. Gieselmannův styl psaní nám navíc připadal docela vaudevillový, a tak jsme si řekli, že by mu muzika docela slušela. Začali jsme si s žánrem muzikálu pohrávat a pak nás napadlo dát tomu již zmiňovaný podtitul.
Každá nová inscenace přináší i obměnu v lidech, se kterými spolupracujeme. Logicky jsme potřebovali někoho, kdo k tomu všemu napíše hudbu, což jsme řešili i s autorem hry Davidem Gieselmannem. Hudební styl Tomáše Poláka se Gieselmannovi líbil, připadalo nám, že k Plantáži sedí. Tomáš Polák zase oslovil Xindla X, aby napsal texty. Co se týče účinkujících, tak jsme hledali herce, kteří by byli spolu nějak sehraní, buďto z divadla, nebo osobního života. Šlo nám hlavně o to, aby se na jevišti vytvořila komunita. A protože jsme oslovovali okruh přátel Anety Langerové, nakonec jsme oslovili i ji s nabídkou, aby si v Plantáži zahrála.
Několik málo písní a minimalistických tanečků skutečně více než k muzikálové formě odkazuje k divadlu se zpěvy a tanci. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se jednotlivé roviny – hudební, herecká a v některých situacích i taneční – mají prolnout. V případě, že už je klasický konverzační charakter inscenace obohacován o hudební rádoby komická čísla parodující skutečné muzikály, je vhodné, aby hudební motivy souvisely alespoň se základní dějovou linií nebo dokreslovaly atmosféru prostředí – kterým je v případě Plantáže hašišové doupě nedaleko Berlína. Takové prostředí evokuje mnohem více než jednoduché melodie vyvolávající dojem naivního „písničkálu“. V takovém případě pak hudba a tanec nefungují ani jako parodie.
Martina Schlegelová
Giesellmann se pro Plantáž inspiroval Čechovovým Višňovým sadem, lépe řečeno jednou jeho inscenací. Řekl si, že režisér má možnost klasický dramatický text moderně inscenovat a on jako autor zase právo moderně přepsat. Začal přepisovat, ale potom už se od původního Čechovova Višňového sadu dostal příliš daleko. Je to postmoderní text, ve kterém se jednotlivé roviny střídají a mění. Na druhou stranu mám pocit, že Čechov mohl ve své době působit podobně jako dnes Gieselmann a jeho Plantáž. Je to tedy i hraní s Čechovem, tedy nejen hraní s muzikálem, ale i hraní s Čechovem a konvencemi, které k tomu patří.
Obsazení některých rolí českými popovými zpěváky, jako je Aneta Langerová nebo Xindl X, není u nezávislých divadelních souborů, jako je Letí, obvyklé. Tedy na jednu stranu láká a na druhou vyvolává pochyby. V případě Anety Langerové se nepotvrdily, protože se jako jedna z mála účinkujících herců ubránila nepřirozené komické stylizaci a předvedla výsostně civilní přístup ke své roli Nataši, čímž humor své postavy podtrhla.
I přesto, že hudební složka Plantáže je zastoupena menšinově, na celkovém rozháraném vyznění inscenace se podílí značně. Libreto i hudba mají působit vtipně, ale z jeviště se line spíše tísnivá trapnost. Hudební čísla nabourávají plynulost už tak dost rozvleklého děje. Komický žánr patří k nejnáročnějším především kvůli správnému načasování a vypointování vtipu. Nejasný dramaturgický rukopis pak zapříčinil, že zamýšlená komedie Plantáž vtipná není.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.