Tyjátr – Po nás potopa…

Rainer Werner Fassbinder je v českém prostředí známý především jako filmový režisér a scenárista. Jeho umělecký tvůrčí život byl ale také úzce propojený s divadlem. Začínal v Action-Theater a během své kariéry stihnul napsat jedenáct divadelních her. Stejně jako ve filmech i v divadle tlumočil bez skrupulí své radikální postoje k politice i sociálnímu smýšlení, které ho obklopovalo. Kontroverzní divadelní hra Odpad, město, smrt inspirovala kmenového režiséra a ředitele Divadla Komedie Dušana D. Pařízka, který je nejen autorem režie, ale také úpravy textu.

Dušan D. Pařízek: „My jsme o tomto textu uvažovali už dříve. Ale měli jsme, stejně jako celá řada jiných divadel – především v Německu, skrupule, protože jsou tam textové pasáže extrémně pravicově orientované. Fassbinder je tam uvádí ne proto, že by se v těchto postojích vyžíval, ale právě proto, že je pranýřuje a neztotožňuje se s nimi. Je tam celá řada dalších věcí, které nás na textu fascinovaly, jako třeba bazální rozbor kapitalismu v nás, kritika konzumní společnosti. To všechno předvedeno na velmi zábavném příběhu prostitutky, jako úderná metafora.“

Inscenace Odpad, město, smrt je o pohnutých mezilidských vztazích, vykloubených z normy a vzdálených jakémukoliv pozitivnímu citovému hnutí nebo morální čistotě. V úpravě Dušana D. Pařízka nabývá Fassbinderův příběh povrchní a zároveň ztrápené prostitutky Romy reálných kontur. Přibližuje se českému sociálnímu prostředí i mentalitě. Naše plahočení se za materiálními statky, bezpáteřnost, falešná morálka a prvoplánová podnikavost vyplouvají na povrch v humorných narážkách. Skutečnost, která je ukryta za nimi, je však zničující.

Z představení Odpad, město, smrt |foto: Divadlo Komedie

Dušan D. Pařízek: „My jsme celou dějovou linku přenesli jedna ku jedné do naší úpravy. Jsou tam dvě pasáže vložené, a to stylem, který je Fassbinderovi velmi blízký. Jednak jsme tam ocitovali Daniela Landu. To proto, abychom nastavili české společnosti zrcadlo. Ne že bychom Landovi fandili, ale spíše proto, že ho považujeme za naprosto ubohého samozvaného tribuna, který si uzurpuje právo promlouvat k lidu a vysvětlovat jim, čeho se mají bát. Což dalo textu rozměr, který přesahuje dobu 70. a 80. let 20. století a přiblížilo reálie zdejšímu prostředí. A když se na to podíváte, uvidíte, že je to přenosné na současné Maďarsko, Německo, Skandinávii.“

Celé inscenaci přidává na osobitosti zvolený žánr kabaretu, pro který se Pařízek nechal částečně inspirovat Fassbinderovou předlohou a částečně i cíleně zamýšleným užším propojením hlediště a jeviště. Diváky sedící kolem stolů intimně osvětlených svíčkami obklopují herci, kteří komunikují se svými kolegy hrajícími těsně před jejich zraky.

Dušan D. Pařízek: „Hodně výstupů, o kterých Fassbinder píše, se odehrává v pokleslých kabaretech, tančírnách, klubech a barech. My jsme chtěli dramaturgický klíč, který je pro nás většinou relativně podstatný – to, že se to odehrává v jednom prostoru. Zvolili jsme tančírnu, což je pokus shrnout veškeré osudy a dějové linky do jednoho prostředí a zároveň zapojit nějak diváky, aniž bychom na ně apelativně útočili. Kromě toho že je oslovujeme, netaháme je nějakým necitlivým způsobem do hry.“

Z představení Odpad, město, smrt |foto: Divadlo Komedie

Vynikající herecké výkony předvádí všichni protagonisté, mezi nimiž vyniká Gabriela Míčová v roli prostitutky Romy. Vtiskla jí přesvědčivé charakterové rysy, které podpořila sugestivním emotivním prožitkem. Na začátku představení se do středu jeviště spouští po dlouhé šále, na níž předvádí precizní akrobatické figury. Ne vždy se akrobacie hodí všude. V tomto případě do inscenace zapadá a metaforicky již na začátku odkazuje k tragickému konci.

Odpad, město, smrt je inscenace, která oplývá pozoruhodnými hereckými výkony, pevnou dramaturgickou stavbou i jasným režijním vedením. V Komedii opět vzniklo divadelní dílo hodné naší pozornosti.