Tyjátr – OST-RA-VAR

Patnáct není moc příjemný věk, ale v případě OST-RA-VARu se zdaleka nejednalo o neduživý ročník. Přehlídky se každý rok účastní všechny čtyři činoherní scény, mezi které patří činohra Národního divadla moravskoslezského, Divadlo Petra Bezruče, Komorní scéna Aréna a Divadlo loutek Ostrava. Cílem přehlídky je představit to nejlepší, co se na ostravských činoherních scénách urodilo. Ostravským divadlům se to letos vesměs podařilo.

OST-RA-VAR je festival pořádaný především pro mimoostravské publikum. Cílem ostravských divadelníků je přivézt do moravskoslezské metropole co nejvíce divadelních odborníků a studentů divadelních oborů. Mezi divadelní kritiky a teoretiky, kteří pravidelně OST-RA-VAR navštěvují, patří i profesor Vladimír Just.

Vladimír Just
Vždycky to byl hodně komorní festival. Pozvaní lidé se dostali na všechna představení; nemělo to ten olbřímí rozměr, kdy je asi o pět představení víc, což nebývá zvykem. Musím bohužel začít záporem letošního ročníku. Spousta lidí se těšila na komorní projekty, jako byla Moskva-Petušky nebo Lebensraum, a nedostala se na ně. Pořadatelé by si měli rozmyslet, jestli to příště omezí, nebo rozšíří a některá představení budou hrát i třikrát. To jsou jediné zápory, jinak jsou zde samé klady. Nebýt tohoto festivalu, já bych se tak důkladně nikdy neseznámil s ostravským divadlem. Teď sem ještě dojíždím za operou, čili do ostravských divadel chodím pomalu víc než v Praze.
Tady to bylo vždy výborné herecké divadlo, i když nutno říct, že Lipus a Deák a v současné době Mikulášek jsou výborní režiséři, ale nikdy to nebylo režisérsky tak výrazné divadlo jako třeba hradecké Klicperovo divadlo z dob Morávka.

Vladimír Just|foto: Dana Josefová

Během festivalu se konají rozborové semináře, na nichž se rozebírají a diskutují všechna uvedená představení. Letos jich na festivalu uvedli šestnáct.

Vladimír Just
Je to jediná přehlídka, která má takovou sebereflexi. Sjedou se sem studenti a pedagogové z Čech, Moravy, Slezska i ze Slovenska, kteří s divadlem nějak souvisí. Na festivalech v Plzni nebo Hradci nevidím takovou sebereflexi jako zde. Diskuze můžou ovšem vést k různým konfrontacím.

Každý rok vzniká tištěný festivalový zpravodaj a nedávno k němu přibyl i zpravodaj filmový. Na starosti je mají studenti jednotlivých divadelních škol. V redakci tištěného zpravodaje působil jako redaktor a grafik Michal Zahálka, divadelní publicista a student divadelní vědy.

Michal Zahálka
Léta jsem se těšil do Ostravy na festival a letos se mi to konečně povedlo a dokonce se mi poštěstilo být členem redakčního týmu festivalového zpravodaje. Přiznám se, že letos jsem tady neviděl žádnou z těch ostravských pecek, na co jsem byl u ostravských divadel zvyklý. Tím mám na mysli vesměs Mikuláškovy režie Evžena Oněgina, Divoké kachny nebo Hedy Gablerové. Letos byl Mikuláškův Gottland něco trochu jiného – pro mě docela zklamání. I přesto je v rámci českého divadla výjimečný tvůrce a ta inscenace má řadu kvalit, ale má taky řadu nedostatků. Bylo tady pár věcí, které považuji za velmi povedené, například Cenci od Anny Petrželkové a Pitínského úlet v Divadle Petra Bezruče zvaný Bluesmeni. Nejsme si jisti, co to sakra bylo, ale bylo to dobré.

Z inscenace Amadeus|foto: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava

Na přehlídce se objevila řada představení, která vyvolala nadšené ohlasy. Patří k nim například Moskva-Petušky, neobvyklý site-specific počin Národní divadla moravskoslezského, které děj surreálního příběhu jednoho moskevského opilce zasadilo do baru Divadelního klubu. Ten uspořádali tak, aby to v něm vypadalo jako ve vlakovém kupé.
Největším festivalovým úspěchem byla inscenace Rodinná slavnost Divadla Petra Bezruče.

Vladimír Just
Mám takové tři vrcholy. Jedním z nich je Rodinná slavnost, kterou jsem viděl kdysi na festivalu německého divadla, viděl jsem film i Činoherní klub, ale musím říct, že tady se mi zdá ta inscenace skoro nejlepší. A zase přes herectví.

Festival OST-RA-VAR pomohl Ostravě vybudovat renomé výtečného divadelního regionu, kde dobrá činoherní divadla mají tradici. Svou dobrou pověst si udržují a přesvědčují nás o tom každý rok nejen na festivalu OST-RA-VAR.