Tyjátr – Mimo zdi i mezi nimi
Letní sezona není rozhodně divadelně mrtvá. Divadelní představení a různé performance bývají součástí hudebních i filmových festivalů, jako jsou Colours of Ostrava nebo Letní filmová škola v Uherském Hradišti.
V polovině července zpestřilo divadlo i ulice Prahy a nejednu pražskou divadelní scénu. Dva festivaly nazvané Nultý bod a Za dveřmi opět spojily své síly a paralelně uspořádaly týdenní festivalový program fyzického, tanečního a pouličního divadla.
Festival Nultý bod zahájil letos svůj pátý ročník na scénách Divadla v Celetné, na HAMU i na lodi Tajemství. Umělecký šéf festivalu Petr Boháč představil ideu festivalu, která je založená na třech bodech, mezi kterými hraje zásadní roli myšlenka festivalu jako laboratoře.
Petr Boháč
Tři dramaturgické vize, které jsme si pro festival jako takový stanovili, jsou pro mě zásadní. Za prvé je to festival jako laboratoř, za druhé festival jako setkání a za třetí je to objevování nových lídrů fyzického a tanečního divadla.
Festival jako laboratoř znamená, že bychom do České republiky rádi pozvali lidi, kteří ve svém oboru a ve svých zemích něco znamenají, a chtěli jsme jim dát možnost, aby se vyjádřili, zde v divadelním prostoru v Celetné. Smysl setkání je v tom, že se setkají lidé, kteří začínají, s těmi, kteří jsou už etablovaní. Společně pak můžou uvažovat o tom, co lze společně dělat, navazují se nové kontakty a spolupráce. A díky tomu i v minulých letech vznikly zahraniční koprodukce.
Festival Nultý bod figuruje v českém i evropském kontextu jako platforma pro fyzické a taneční divadlo. Na festivalu se tak představili i účastníci vzdělávacího programu Performing Arts for the Future, který má za cíl rozvíjet tvůrčí myšlení umělců z oboru pohybového a tanečního divadla. Prezentace týdenního workshopu proběhla v rámci posledního večera na lodi Tajemství. V představení Mladá krev v pohybu vystoupila i Lenka Dusilová a Matěj Matějka.
Petr Boháč
Hledání nových lídrů se týká spíš mé intuice, tedy toho, o čem si myslím, že je budoucí cesta tohoto performativního umění. Já jsem napojený na Spitfire Company, jsem jejich umělecký šéf a společně objíždíme svět. Máme různá doporučení od přátel a kolegů.
První festivalový večer Nultého bodu patřil světové premiéře tanečního divadla v choreografii Miřenky Čechové, členky souboru Spitfire Company a Tantehorse. Inscenace S/He is Nancy Joe polemizuje s tématem transgenderu a odcizení ve vlastním těle. Tvůrci, mezi které patří i autor doprovodného komiksu promítaného na plátno Miloš Mazal, odkazují ke street artu, hip hopu a nové taneční formě nazvané street-balet. Dominantní roli hraje výtvarná složka, která se projevuje v komiksu, filmové animaci i kostýmu.
Pěší zóna Václavského náměstí byla letos poprvé obydlena programem festivalu Za dveřmi. Přesunul se tak ze Staroměstského náměstí do modernější části Prahy, a měl tak příležitost podílet se na změně atmosféry vytížené pražské tepny.
Jakub Vedral
Magistrát se rozhodl, že Václavské náměstí trochu zlidští a umístí tam některé kulturní akce, čímž ulehčí Staroměstskému náměstí, které bylo kulturními akcemi přeplněno. Tak nějak se to s magistrátem a jeho pracovníky učíme a uvidíme, co ten prostor umí nebo neumí. Zatím zjišťujeme, že není úplně dobře připraven. Chybí tam elektřina a jiné technické věci, ale věřím, že během několika málo let, měsíců nebo i týdnů se to změní. Jsem zvědavý, jak na jedné z nejhlavnějších křižovatek pro chodce, která v Praze je, bude divadlo žít a vypadat.
Změna na Václavák byla jemně nečekaná, ale myslím, že to těm představením neuškodí. Scenérie Staroměstského náměstí je okouzlující, představení tam vypadají dobře, protože okolí je krásné. Ale Václavské náměstí je zase živější, a to může mít taky své kouzlo.
Václavák několikrát vzplál ohnivými efekty. Hned první večer rozpálili vzduch ohněm žongléři a akrobati souboru Amanitas. Představení souboru Amanitas jsou příznačná na oko efektními plastickými kostýmy, ohňovou show, akrobatickými čísly a netradičním líčením.
Podobná, ale mnohem efektnější a početnější skupina herců, tanečníků a akrobatů z Německa, zvaná antagon theater AKTion, zakončila program festivalu Za dveřmi na venek velkolepou podívanou, která ale po obsahové stránce trochu strádala. Kostýmovaní a nalíčení performeři a performerky se svíjeli v rytmu elektro hudby za doprovodu světelné show a projekce. Kostýmy i patrová konstrukce, která sloužila jako scéna, připomínaly atmosféru ze známého sci-fi filmu Mad Max.
Festival Za dveřmi své poslání splnil a z veřejného prostoru vytvořil místo pro setkávání a společné zážitky. K tomu pomohlo i představení Now Divadla Continuo nebo Carmen Funebre polského souboru Teatr Biuro Podrózy.
Nelze než souhlasit s Petrem Boháčem, který razí názor, že taneční, fyzické a pouliční divadlo k sobě jednoduše patří.
Petr Boháč
To pozitivum je jednoznačné, a to je sblížení žánrů, které k sobě patří, ale dost často se dělají odděleně. To fyzické nebo taneční dost často využívají lidé, kteří se věnují pouličnímu divadlu. A některé momenty se dostávají z toho fyzického do pouličního a některé soubory dělají produkce v obou těchto směrech, jako třeba polské soubory nebo i Spitfire Company.
Letní týden v Praze tak dostal díky Nultému bodu a Za dveřmi nové a zábavnější rozměry.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
