Tyjátr – Marat a Sade v Bohnicích

14. květen 2012

Bohnická prádelna je působivý a v řadách českého publika stále málo známý performativní prostor, který skýtá řadu příležití a mnoho tvůrčí inspirace. Prostor je zaměřený na aktuální formy vizuálního a živého umění. Podstatou dramaturgie tohoto prostoru je uvádět projekty, které budou přispívat k postupnému otevírání bohnického areálu veřejnosti.

Projektem, který stojí za povšimnutí a který s sebou nese multižánrový přesah, je Marat/Sade. První část reprezentuje stejnojmenná divadelní inscenace. Druhou zajistí dokumentární film kanadské filmařky, fotografky, konceptuální umělkyně a performerky Althey Thauberger, která celý projekt iniciovala.

Althea Thauberger
Projekt jsem iniciovala já, protože jsem chtěla hru Marat/Sade přenést do Prádelny v Bohnicích. Jedná se totiž o prostor, který svým vzhledem i atmosférou odpovídá povaze Weissovy hry. Chtěla jsem, aby hru uvedl soubor experimentálního divadla Akanda, který právě představil hru Marat/Sade v rámci své produkce. Minulý rok jsem vyučovala na pražské AVU a měla jsem tak možnost objevit prostor Prádelny v Bohnicích.
Pokud bych měla jednou větou popsat projekt Marat/Sade, řekla bych, že se jedná o přenesení hry o proměňující se instituci na základě porevolučních událostí do instituce, která v současnosti také prochází proměnou, a není to dávno, co také zažila revoluci.

Inscenaci předvedl soubor Akanda, mezinárodní sdružení divadelníků, kteří se soustřeďují na experimentální formy živého umění, jež objevují nebo si je sami vytváří. Spojováním žánrů i druhů dramatických umění jim pod rukama vznikají nové divadelní formy, mezi nimi i specifikum Akandy nazvané „non-verbal rock'n'roll theatre“. Režisérkou inscenace je Melanie Rada.

Melanie Rada
V našem souboru pracuju hodně s tématy, která řešil ve svém divadle krutosti už Antonin Artaud. V Akandě se zaměřujeme na kolektivní tvorbu prostřednictvím improvizace, která nám umožňuje přirozenější tvoření charakteru postav. Tento přístup nám pomohl i v inscenaci Marat/Sade. Herci díky technice improvizace dokážou ve svém těle obsáhnout náročný a nepřirozený fyzický pohyb – ten odkazuje k rolím, které ztvárňují, což jsou pacienti psychiatrické léčebny. V Marat/Sade se snažíme vyvážit množství slov propojených v dlouhých monolozích s nonverbální pohybovou nebo hudební akcí.
Spíš než hrát v prostoru primárně určeném divadlu, ráda tvořím divadelní akci někde, kde by to divák nečekal, třeba právě v psychiatrické léčebně nebo v baru či na ulici. Krásné na tom všem je, že scénografii a rekvizity máte už na místě. Je jen na vás, jak jejich význam obohatíte nebo doplníte.

02628099.png

Weissova hra Marat/Sade předpokládá, že Markýz de Sade během svého pobytu v charentonském blázinci v roce 1808 napsal a režíroval hru o atentátu na Jeana Paula Marata. Ve Weissově hře hrají pacienti, kteří jsou vždy částečně sami sebou a částečně ztělesňovanými historickými postavami. Hra má komplikovanou strukturu, v níž se prolíná několik časových rovin a prostorů. Herci hrají blázny, kteří si hrají na herce, a ztělesňují tak postavy z období Velké francouzské revoluce. Ve hře a následně i inscenaci, která pracuje s textem poměrně věrně, je obsaženo téma politické, sociální i psychologické.

Althea Thauberger se zajímá o reformy českých institucí po roce 1989. Tedy i Bohnice patří do centra jejího zájmu. Weissova hra, z prostředí blázince a představující dobu nedlouho po jiné velké revoluční události, tak podle ní nese určitě paralely spojené s bohnickou léčebnou.

Hra představuje blázinec jako mikrokosmos širší společnosti a autorku projektu zajímá, zda by také Bohnice mohly být odrazem širší české společnosti a jejích struktur. Své postoje a myšlenky by chtěla obsáhnout v dokumentárním filmu, který bude českému publiku představen v září 2012.

Spustit audio