Tyjátr – Je nutné tvořit umění za jakoukoliv cenu?

V českém prostředí téměř neuváděná hra Neila LaButa Podoba věcí se dostala do rukou mladému tvůrčímu týmu, ve kterém se sdružují čerství i budoucí absolventi Divadelní akademie múzických umění. Režisérka Markéta Machačíková se v inscenaci Podoba věcí snaží vést čtveřici herců ke kompaktnímu tvaru hořké komedie, která zaostřuje na sílu manipulace a lidskou slabost i pohodlnost, jež dávají této manipulaci podlehnout.

Příběh hry nás zavádí do blíže nejmenovaného města amerického středozápadu, v němž se nenápadný a ne příliš hezký student anglické literatury Adam setkává s půvabnou studentkou výtvarného umění Evelyn. Netrvá dlouho a Adam se do Evelyn beznadějně zamiluje. Její vliv na něj však postupně nabývá na intenzitě. Adam mění svůj vzhled i povahu, na což bezprostředně reaguje i jeho okolí. Překvapivý závěr příběhu nás už jen nutí klást si otázku, zda je nutné tvořit umění za jakoukoliv cenu.

Ze hry Podoba věcí|foto: Pavel Kolský

Podoba věcí je konverzační hra mírně bulvárního charakteru, která se ale úspěšně brání větší míře klišé. Text dává hercům velký prostor a zároveň příležitost volně charaktery svých postav dotvářet. Ironické a vtipné průpovídky nenápadně proplouvají hutným textem. Jejich množství ale nepřesahuje únosnou míru prvoplánového humoru.

Takový typ dramatické předlohy vyžaduje citlivý režijní i herecký přístup, pečlivý dramaturgický výklad, škrty a rozvahu nad každou použitou replikou. Na hereckém výkonu Podoba věcí stojí. Markéta Machačíková totiž odvážně zvolila čistě herecký typ divadla, bez výraznějších hudebních nebo výpravných zásahů.

Nina Horáková a Václav Šanda jako Evelyn a Adam a Anna Stropnická s Petrem Borovcem v rolích Jenny a Phillipa se snaží výstup od výstupu budovat charaktery svých postav a jasně pointovat motivy svého jednání. Herectví vychází z civilního nenuceného projevu. Jistěji a uvolněně ve svých rolích působí Nina Horáková a Petr Borovec, jejichž postavy pojí podobné charakterové vlastnosti. Ke svým rolím přistupují s nadhledem a díky tomu se jim daří v jednotlivých promluvách obsáhnout nadsázku a vtip. Více křečovitě působí Anna Stropnická a Václav Šanda. V uvolněném a důvěryhodném projevu jim brání přirozené propojení slova a gesta, která zatím opanuje mírná faleš.

Na inscenaci Podoba věcí je přitažlivá především misanscéna, tedy prostorové řešení celé jevištní akce, která se odehrává přímo před šálky s kávou přítomných diváků. Ale i přesto, že byli herci tak blízko hledišti, nedocházelo k žádnému formálnímu ani vnitřnímu propojení obou časoprostorů. Prostor kavárny nabízí mnohem více příležitostí k interakci.

Ze hry Podoba věcí|foto: Pavel Kolský

První repríza většinou nepatří k nejlepšímu uvedení dané inscenace a i v případě Podoby věcí se na ni některé nešvary podepsaly. Podoba věcí je ale ambiciózní projekt, který úspěšně vychytává své mouchy. Inscenace se dále vyvíjí a každá další repríza je příležitost pro soubor formu i obsah vylepšovat. O tom se budete moci přesvědčit na další repríze 16. března v Café Teatru Černá labuť.