Tyjátr – Host do domu…

Po inscenacích Médea a Les přichází do DISKu Katedra činoherního divadla s novým projektem. Předlohou k dalšímu scénickému dílu jim byla oceňovaná divadelní hra Hosté současného německého autora Olivera Bukowského. Hra Hosté byla v roce 1999 oceněna několika cenami pro nejlepší současnou německou hru a v Česku byla poprvé uvedena před dvěma lety v Divadle Komedie. Satirická tragikomedie lidského počínání v době, v níž se nejeden z nás žene za materiálními statky a pomíjivými požitky, inspirovala režiséra Štěpána Pácla. Štěpán Pácl v rozhovoru přiblížil dramaturgický přístup k dramatu, jehož aktuálnost je alarmující.

Štěpán Pácl
Pro DISKovou dramaturgii letošního absolventského ročníku jsme hledali současnou hru, aby byl repertoár absolventských inscenací z hlediska dramatiky kompletní. Jak tematicky, tak složením ročníku a postav mi přišla tato hra nejvhodnější.
Tematicky hra vychází z konce 90. let jako reakce na divoký kapitalismus ve východním Německu. Pro nás byl ale důležitější stav postav vystupujících ve hře. Postav, které se cítí opuštěné, trochu zneuznané a mají pocit, že by si jich měl okolní svět víc vážit. Čekají na to, kdy je konečně někdo ocení, kdy je někdo zachrání. Ve chvíli, kdy k nim přichází postava hosta, je to pro ně cizinec, možný spasitel, světlý bod, pro který jsou schopni udělat cokoliv. Je to zlaté tele, pro které jsou schopni dostat se až na dno své důstojnosti.

Základní dějová linie hry vychází ze života malé komunity pobývající na venkově v bývalém východním Německu. Mladí manželé Erik a Kačenka, přebudovali rozpadající se statek na hotel a společně s obyvateli vesnice doufali ve šťastné zítřky a nadité peněženky. Nakonec jim nezbývá než se smířit se životem na dluh a s tím, že je nic nezachrání a že sny o blahobytu jsou jen prázdným a neuskutečnitelným konstruktem. Ideály se hroutí, smysl se vytrácí a to všechno vede lidi ke lhostejnosti.

Z představení Hosté|foto: Pavel Kolský

Štěpán Pácl
Lidské téma zde úzce souvisí s ekonomickou krizí, ve které se toto společenství nachází. A to, že toužíme po ekonomických jistotách, po nějakém růstu, nás dohání k tomu, že snižujeme svoje lidství, že padáme na dno a posunujeme se níž a níž.

Nová absolventská inscenace v DISKu je bezesporu odvážným dramaturgicko-režijním počinem, ale na mladé divadelníky ještě příliš velkým soustem. Jednou z příčin rozpačité finální podoby Hostů v DISKu může být rozpolcený dramaturgický výklad tématu. Intimní lidská dramata vyvěrající z pachtění se za sny o prosperitě a blahobytu jsou herci jen naznačena, nikoli však dotažena do čitelného hereckého výrazu.

Z představení Hosté|foto: Pavel Kolský

Štěpán Pácl
Studenti se setkali s hrou, kterou museli uchopit sami za sebe, museli se tematicky postavit k tomu, co se tam odehrává. Nešlo tedy jen o vytvoření herecké postavy, ale také o vytvoření lidského postoje. To byla největší část práce. Na tom je text založený. Není to kontinuální dialog, ale jeho vnitřní pocit, který je důležité zpřítomnit a přenést na diváka.

V inscenaci se prolínají prvky magického realismu s psychologizujícím herectvím. Intimně svícené scénické obrazy jsou proloženy variacemi lidové písně Ej lásko, lásko, ty nejsi stálá. Tyto obrazy se jakoby filmovým střihem proměňují v civilní, mnohdy velmi táhlé dialogické výstupy. A právě nepřesný timing a časoprostorové změny narušují kontinuitu celého představení, tedy i smysl a sílu sdělení v příběhu obsaženého.

Hosté v DISKu mají silné momenty, které ale ve výsledném celku zapadnou. Hercům nechybí energie a vůle, ale spíše motivace k dramatickému jednání. Proto mnohé výstupy zbytečně sklouzávají do falešného patosu bez pointy. Inscenace má ale ještě čas a příležitost se usazovat a posunout se tak ke komplexnějšímu a čitelnějšímu scénickému tvaru.