Ty jsi ten úkol. Spisovatel a vědec Reiner Stach nejen o monumentální biografii Franze Kafky

Reiner Stach
Reiner Stach

Celých osmnáct let zasvětil německý literární vědec Reiner Stach práci na třídílném životopisu jednoho z nejvlivnějších spisovatelů 20. století - Franze Kafky. Ve třech svazcích zachycuje barvitým, živým a čtivým stylem Kafkovo dětství a mládí, studia a první léta v zaměstnání až po intenzivní proměnu Kafky z nevázaného mladíka v odpovědného úředníka i ve spisovatele, jenž dokázal precizně zachytit své noční můry a prodchnout je zvláštně odtažitým humorem a ironií.

Trilogii, kterou uzavírá líčení posledních deseti let Kafkova života, představil autor na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy.

Trojdílná biografie Franze Kafky

V jednom rozhovoru jste řekl, že prvním Kafkovým textem, který jste četl, byl Proces, když vám bylo patnáct let. Tehdy jste ale Kafkovi prý moc neporozuměl, ten pravý obrat nastal až o jedenáct let později. Co přesně bylo tím momentem konverze? Co vám dalo nejsilnější podnět se životem a dílem Kafky trvale, hlouběji zabývat?

Tím hlavním impulsem pro mě bylo setkání s Kafkovými deníky a osobními dokumenty. Byla to tedy spíš osobní rovina než Kafkovo literární dílo, co si mě přitáhlo. K práci na biografii mě pak podnítil i fakt, že stejně jako kdysi já nemají mladí lidé ani dnes při četbě Kafky žádnou podporu ani pomoc.

Čím si vás Kafka-člověk tolik podmanil?

Ze všeho nejvíc mě asi fascinovala Kafkova schopnost mluvit a popisovat svět pomocí metafor. A to nejen v literárních dílech, ale i v osobním životě, kdy prostřednictvím metafor dokázal mluvit o těch nejobyčejnějších věcech.

Frida Kahlo a její mistrovská díla. Monografie mapuje bouřlivý život mexické malířky

Fridy Kahlo a její mistrovská díla

Komplexní vhled do života a tvorby mexické malířky Fridy Kahlo nabízí nová monografie anglického autora Juliana Beecrofta. Kniha Frida Kahlo a její mistrovská díla mapuje osobnostní i tvůrčí vývoj originální umělkyně, která se odmítala stát pasivní obětí svého osudu, a místo toho začala jedinečným jazykem, který ji proslavil po celém světě, malovat svou vlastní realitu.

Jak jste na trilogii pracoval? Z jakých pramenů jste čerpal a jak jste s nimi nakládal?

Primárním pramenem pro mě byly právě Kafkovy deníky a dopisy, o nichž se v Německu často diskutuje. Je anebo není to literatura? Já sám jsem přesvědčen, že to tak je. A je dobře, že Max Brod tyto osobní dokumenty nezničil, tak, jak si to Kafka přál. Hodně důležité pro mě byly dopisy, které si Kafka vyměňoval s Felice Bauerovou. Každý z těchto dopisů jsem větu po větě rozebral a pak všechny informace složil zpět do nové mozaiky. Lidé se mě často ptají, jak mohu vědět, kdy Kafka vstal, co snídal, jaké zdvořilostní fráze si po ránu s lidmi vyměňoval. Myslí si, že je to fikce. Já jsem ale opravdu vycházel z konkrétních faktů, nic v mých knihách není smyšlené, nic není fikce… Tímto způsobem jsem pracoval nejen s dopisy Kafky a Felice, ale se všemi dokumenty, se kterými jsem přišel do styku. Například s dalším významným pramenem - memoáry a deníky Kafkových spolužáků a přátel Maxe Broda či Ernsta Hechta.

Kafka na promoci

Literární kritikové a recenzenti na vaší biografii vyzdvihují mimo jiné i styl, který označují za velmi záživný, lehký a čtivý, což není u práce literárních vědců příliš běžné. Jak jste se k němu dopracoval?

Od začátku mi bylo jasné, že pokud za sebou budu jen suše řadit jednotlivá fakta, nikdy čtenářům nepodám a nepředstavím osobnost Kafky tak, jak jsem si přál. Literární historik by fakta vyjmenovával, ale to já jsem nechtěl. Chtěl jsem vyprávět, a to je také důvod, proč některé části biografie vypadají jako román.

Čtěte takéPomohl zvolený font vyhrát Obamovi volby? Kniha Ten můj font provází čtenáře světem písma

První práce, kterou jste o Kafkovi napsal, byla dizertační práce „O obrazu žen v díle Franze Kafky“. Co jste v ní o autorově vztahu k ženám, o jeho pohledu na ně, vysledoval?

Ano, v této práci jsem se nevěnoval reálným ženám, ale ženským postavám jeho povídek, novel a románů. Na přelomu 19. a 20. století existovalo obecně přijímané klišé o ženách, o tom co je to žena. Zajímalo mě, jestli se Kafka také nechal tímto obrazem ženy ovlivnit. Muži měli představu, že ženy jsou blíže přírodě, zatímco oni reprezentují intelekt. Ženy byly chápány jako primitivnější osoby, byly blíž zvířatům, zatímco muži reprezentovali rozum. Říkalo se, že ženy jsou jako děti. Že se nezajímají o politiku, ekonomii, jakýchkoli abstraktních záležitostí. Jejich oblastí byly praktické věci. Tohle se objevuje i v Kafkově díle. Abstraktní rozhovory vedou jen muži, to abstraktní je u mužů. Kafka to ale poupravil, lépe řečeno obrátil/otočil. Tvrdil, že je to výhoda žen, že jsou blíže přírodě. Muži si musí svou blízkost k přírodě vybojovat, zatímco ženy k ní mají přímý přístup.

Proč nechytili jednoho z největších masových vrahů Josefa Mengeleho? Málo hledali, říká francouzský prozaik Olivier Guez

Olivier Guez

Jak je možné, že neblaze proslulý osvětimský lékař Josef Mengele po třicet let unikal spravedlnosti? Jak to, že se agentům, kteří nacisty stopovali, nepodařilo Mengeleho dopadnout? I to jsou otázky, které v románu Zmizení Josefa Mengeleho klade francouzský prozaik Olivier Guez.

Řekl jste, že obecně převládá pesimistické vidění a čtení Franze Kafky. Že máme tendenci vnímat jeho dílo jako temné a nesrozumitelné, jako místo, ve kterém je všechno noční můra. A že to není tak úplně trefné, natožpak komplexní. Jaký rozměr Kafky a jeho tvorby podle vás potlačujeme, přehlížíme? Co vše se dá v Kafkových textech najít?

Na filosofické rovině byl Kafka pesimistou. Rozhodně si nemyslel, že se vše obrátí v dobré, že někde zasahuje dobrý Bůh. Neznamená to ale, že viděl vše černě. Přestože si jasně uvědomoval, že na konci stojí smrt, byl přesvědčen, že je třeba život plně prožít, že je třeba - právě navzdory smrti - žít život plný lásky. V Kafkově díle hraje také významnou roli komika, humor. V tom se mu velmi podobá Samuel Beckett. Díla obou těchto autorů jsou pesimistická, zároveň ale plná ironie. Podobní jsou si tito dva autoři i lidsky, charakterově. Oba byli velkorysí, na jednu stranu zdrženliví, zároveň ale hluboce lidští.

Vaše biografie není jen obrazem života Franze Kafky od narození do smrti, ale i velkou společenskou freskou, která zachycuje nejen napjaté vztahy mezi Čechy a Němci, ale i vývoj českého sebepojetí. Co jste při práci na biografii vysledoval o obrazu, který o sobě Češi historicky měli a mají?

Člověk, který ze svých postojů neuhnul ani o píď. Vychází beletrizovaný deník Vadima Deloneho

Vadim Delone

„Jedenadvacátého srpna ráno jsem se dozvěděl, že sovětské tanky vjely do Prahy. Pocit ponížení, bezmoci, zoufalství a studu za mou vlast byl nesnesitelný," píše v úvodu knihy Portréty v ostnatém drátu ruský básník, spisovatel a disident Vadim Delone, který se 25. srpna roku 1968 vydal společně s přáteli na Rudé náměstí v Moskvě na znamení protestu proti okupaci Československa.

Český národ se utvářel ve druhé polovině 19. století, a vytváření jeho sebepojetí je podobné jako u jiných národů. Když se konstituuje nový národ, porovnává se s těmi už etablovanými. Při pohledu do Německa, kde jsou velikáni jako Goethe, Schiller nebo Kleist, si Češi kladli otázku – máme taky takové? Snažili se tyto vzory vytvořit a dohnat a jejich snažení u Němců vyvolávalo arogantní přístup. Říkali například: „Máme za sebou tisíc let historie. Jak to chcete dohnat během padesáti let?“ Příkladem je třeba Národní Muzeum na Václavském náměstí, které si Češi postavili. Němci se tehdy smáli: „Co proboha chcete na těch deset tisíc metrů čtverečních dát?“ Obrat ale přišel kolem přelomu století, kdy Češi přeci jen získali náskok, a to nikoli na poli kultury, ale průmyslu. Mladí Češi tehdy odpověděli: „Vy sice máte svého Goetha, ale my máme Škodovy závody, vymysleli jsme elektrickou tramvaj, máme zbrojovky, rozvinutý filmový průmysl…“. Jeden příklad české inovace se odehrál přímo tady před Průmyslovým palácem, když byla zprovozněna první elektrická dráha v Praze. Svou hrdost vyjádřili Češi tak, že v tramvaji seděli jen oni, a za jízdy zpívali národní hymnu. Kafka měl tedy pravdu v tom – a cítil to mnohem dřív než ostatní - že Němci sice mají moc, ale patří minulosti. Čechy vnímal jako národ, který má budoucnost.

Bouřlivé vztahy, sexuální experimenty i vnitřní démoni. Vychází ilustrovaný životopis Davida Bowieho

Ilustrovaný životopis Davida Bowieho

Zpěvák, herec, hudební skladatel, multiinstrumentalista, producent, malíř a průkopník nejen nových hudebních, ale i módních trendů. Tím vším byl britský umělec David Robert Jones, který se do historie světové populární kultury zapsal jako David Bowie.

Na Kafkově biografii jste pracoval osmnáct let. Uzavírá se jejím dokončením váš vztah k Franzi Kafkovi a jeho dílu?

Co ještě chybí do mozaiky, aby byl Kafka prozkoumán komplexně a ze všech stran, jsou Kafkovy aforismy. Právě na tom jsem poslední měsíce pracoval. Shromáždil jsem je a na jejich základě vytvořil knížku, v níž se na jedné straně nachází aforismus, na straně druhé pak komentář k němu.

Utkvěl vám některý z nich v paměti?

Jistě. Řeknu vám jeden: „Ty jsi ten úkol. Žádný jiný žák široko daleko.“ Kafka tím říká, že člověk je problém. Má řadu složitých, problematických vlastností… Právě proto tento aforismus nezní „Ty máš úkol“, ale „Ty jsi úkol“. Kafka byl přesvědčen, že určité vlastnosti není možné změnit ani odstranit. A domníval se také, že by se ani odstraňovat neměly, protože pak by se vymazala osobnost člověka. To mě vede k úvaze o Kafkově vztahu k psychoanalýze, který byl skeptický. Kdyby šel Kafka k psychoanalytikovi, ten by mu zcela jistě řekl: „Pane Kafko, jste neurotik“. Kafka si ale myslel, že kdyby svou neurózu začal léčit, zmizela by jeho kreativita. Byl zastáncem lidské individuality, jedinečnosti každého člověka. A co cenil nade vše, byla právě schopnost a možnost tvořit.