Tvrdý systém drtí vlastní tvůrce

Hra se zrodila zhruba před sedmi lety jako svérázný, sociologicko-publicistický pokus curyšského Neumarkt Theatru, vycházející z terénních průzkumů a dávající hercům, po nich byly postavy pojmenovány, výrazný podíl na definitivní podobě textu. Titulními tragikomickými hrdiny jsou propuštění příslušníci vrcholového managementu mezinárodních firem, jimž se doslova ze dne na den zhroutil nejen svět zdánlivě nepostradatelných stresovaných workoholiků, ale v důsledku toho i prestižní společenské postavení, image úspěšných zámožných osobností a zpravidla také osobní a rodinný život.

Tvůrčí tým HaDivadla - režisér J. Pokorný, dramaturgyně Valeria Schulzová, výtvarníci Tomáš Rusín a Andrea Králová - vycítil za touto zdánlivě "exotickou" látkou nosné téma, které v modelové rovině vypovídá o problémech dneška, o líci i rubu privatizace a globalizace podnikání. Widmerovu v cizině hojně uváděnou předlohu výborně přeložili Jitka Jílková a Roman Olekšák, a to s "makaronským" nadužíváním profesních anglicismů a vhodným nahrazením curyšského dialektu slovenštinou, jíž promlouvají nejen hostující člen SND Bratislava Richard Stanke (Neuenschwander), ale také domácí Eva Lehotská (Jenkinsová) a Ján Sedal (Bihler). V komorním prostoru, kde parketový střed s neosobním kancelářským nábytkem obklopují diváci ze dvou stran, pojal režisér Widmerův text coby koláž krátkých obrazů, v nichž se kontrastně střídají individuální monologické výpovědi s pohybově stylizovanými a synchronizovanými kolektivními výstupy.

Scéna z inscenace|foto: archatheatre.cz

Bez apriorní karikaturní nebo parodické diskvalifikace, na tenké hraně nadhledového výsměchu a chápavého soucitu, s ironicky nahořklou příchutí demonstruje prostředí "outplacementu" - agenturní instituce, která stejně tvrdými postupy "rekvalifikuje" bývalé manažerské bossy pro případné příští uplatnění. S nováčkem Deerem (k nepoznání proměněný Miloslav Maršálek), zprvu sebevědomě přicházejícím do skupiny (Müller Tomáše Matonohy, Tschudi Josefa Poláška, zlomený Krause Romana Slováka) manipulátorsky drezírované paní Wrageovou (Marie Ludvíková), poznáváme kuriózní terapeutické aktivity: po úvodním deklamování kapitálové "mantry" s názvy koncernů, astronomických finančních částek a citátů z Apokalypsy se v promyšleně komponovaném nonstop večeru prolínají osobní sebereflexe, psychoanalytické praktiky (bezeslovné ukládání na karimatky), výměny rolí s partnerem (šéf a podřízený, manželská hádka), přímý atak do publika apod. Šoková léčba s agresivitou i depresemi většinou vyústí do upřímné chvíle pravdy s přiznaným selháním a jen výjimečně zasvitne naděje budoucího, leč ovšem horšího zaměstnání.

Herecky precizní a vyrovnaná inscenace HaDivadla nabízí myšlenkově i jevištně invenční počin, povyšující původní dokument bezmála do roviny "jedermannovské" morality.