Tvorba má být potěšením

26. březen 2014

Petr Skoumal je známý umělec, který se za celý svůj život věnoval různým žánrům hudby. Většinou šlo o spojení se scénickou tvrbou - s Janem Vodňanským v Činoherním klubu na konci šedesátých let nebo v poslední době v Divadle v Dlouhé, pak také psal hudbu pro filmy a především večerníčky - Králíci z klobouku, Maxipes Fík atd. A vystupoval i s bigbítovými hudebníky. Jeho tvorbu tedy známe odevšad. Jaký horoskop má a jak ho komentuje? Pojďme se na to podívat.

Konjunkce mezi Sluncem a Merkurem ve znamení Ryb, sextil na Lunu v Býku: Inteligence je skrytým způsobem spojena se sněním. Pobyt v oblastech fantazie umožňuje intuitivní nápady vnášet do reality, vaše praktičnost je schopna uskutečnit osobní plány. Problémem pro vás je sklon k nepravidelnému životu, což také ale obnáší práci s přáteli a dobrou společností lidí. Inspiruje vás i cestování, ale hudba je pro vás základem.

Co pro vás znamená samotná hudba?

Petr Skoumal

Takhle exaktně jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Mám k muzice, jako ke spoustě jiných věcí, v podstatě pudový vztah, nechám se jakoby vést. To znamená, že když mi byly tři, čtyři roky, nedalo mi to a začal jsem brnkat na piáno. Tak i pracuji, když něco vymýšlím, nechám se unášet okamžitou náladou nebo chutí, případně nechutí. Rozum v tom hraje takovou spíš skrytou roli. Zkušenosti, které mám ze studia muziky, jsou taky někde u mě "vespod" schované. Samozřejmě je používám, ale ne vědomě.

Vnáší se do vašeho myšlení snění, do jaké míry je pro vás inspirací?

Prosnil jsem celý život. Moje sny jsou pro mě pořád zábavné. Zrovna tuto noc se mi zdály tak neuvěřitelné, barevné sny... Nevím, čím to bylo, často jde o ovlivnění předchozím dnem, týdnem nebo zážitky z minulosti. Takže nocemi i dny průběžně prochází mým životem snění.

Když se ohlédnete, uskutečňujete v životě své plány?

Daří se mi to, ale tak nějak nenápadně. Řeknu příklad, jak vznikají moje písničková alba. Nikdy jsem neměl přesně naplánováno, že udělám album. Psal jsem písničky jednotlivě, jak mě napadaly a měl chuť je psát. Když jsem jich měl dost, napadlo mě, že by se z toho dalo sestavit album. Nikdy to ale nebylo opačně, že bych písničky montoval do předem dané konstrukce, která se naplňuje nějakým obsahem. Samozřejmě je něco jiného, když pracuji na hudbě k nějakému divadelnímu představení nebo pro večerníčky, film. Tam se musím přizpůsobit a snění jde prostě stranou. I ta moje vrozená lenost musí jít stranou. Jsem potom schopný neuvěřitelných výkonů. Když se ohlédnu, vlastně se divím, jak je možné, že jsem někdy zvládl práci za drsných časových podmínek. Asi je můj organismus vymyšlen tak, že když to není třeba, tak toho moc nedělá a všechno si ukládá a potom, když je třeba, tak pořádně zapracuje.

Pracujete rád v přátelském kolektivu, umožňuje to pilnou tvorbu?

Petr Skoumal

To má dvě stránky. Přátelský kolektiv je příjemný a já jsem toho zažil v tomto ohledu dost. Počínaje původním Činoherním klubem, což byla moje nejlepší divadelní zkušenost, kterou si nesu celý život s sebou a všechno jí poměřuji. Fungovali jsme jako tým, který nepřetržitě pracuje a žije spolu. Několik let jsme byli spolu pohromadě téměř neustále. Ráno se zkoušelo, pak se šlo někam do hospody, večer se hrálo a v noci byly takové poměrně dost dlouhé večírky. Něco podobného jsem zažil i v bigbítu, když jsem hrál s kapelou Etc., s níž jsme taky většinu času strávili na cestách. Každopádně je lepší, když těch lidí je třeba víc jak dva. Když jsme jezdili s Honzou Vodňanským, přišel problém, a to je celkem známá věc, že se naše vztahy časem napínaly. Protože dva lidi téhož pohlaví, pokud k tomu nemají nějaké zvláštní důvody, se dlouho takhle nepřetržitě nevydrží.

Kvadratura mezi Lunou v Býku a Jupiterem ve Vodnáři, trigon Luny na Neptuna ve znamení Panny: Osobnosti je dána určitá bezstarostnost a sklon ke změnám, které mohou znamenat třeba opuštění dobře rozdělané práce nebo pevné postavení v určité skupině lidí. Popularitu příliš nevyhledáváte, ale rád tvoříte na veřejnosti a pro přátele.

Máte rád změny v pracovní činnosti, vydržíte dlouho u jednoho projektu?

Vydržím, pokud musím. Když ne, tak velice rád všechno střídám a dělám si pauzy. Říkal jste vyhledávání úspěchu - když jsem se pokoušel si právě toto uvědomit, jak to u mě funguje, tak jde o takový spor mezi touhou vyniknout a nechutí něco takového dělat. Pamatuji si, když jsem byl hodně malý a hrál už na piáno, že jsem uměl třeba hrát potmě, strašně rád jsem se vytahoval před společností. Dělal mi dobře obdiv těch dospělých i mých vrstevníků, ale současně jsem trpěl takovou plachostí. Na druhou stranu jsem se hrozně nerad nechal nutit k takovým věcem. Když mi někdo řekl "Hele, zahraj něco", neměl jsem to rád. Velmi rád se předvádím a zároveň si nerad nechám říkat, kdy to mám dělat.

Myslíte, že si rozumíte s publikem - co pro vás znamená stát na scéně?

Petr Skoumal

Většinou je to velmi příjemné a ten pocit zná každý, kdo ho zažil a zažívá. Taky to přináší ale určité momenty, proti kterým je třeba být odolný. Taková odolnost je u mě malá. Situace, kdy stojíte na scéně a shodou okolností se v hledišti sejdou lidi, které příliš nezajímáte a radši by od vás chtěli něco jiného, nejsou příjemné. Některým lidem je to jedno a takové diváky zmůžou, na mě ale působí velmi depresivně. Stačilo mi, když jsem se podíval do lidí, aby tam byli dva, tři lidé, kteří se tvářili znuděně a otráveně a na mě strašně působili. Stokrát si můžu říkat - no, ale těch dalších sto padesát nebo pět set diváků se baví. Ale minimum lidí, kteří se nebaví, jakoby najednou bylo důležitější než ta většina. Jakmile jsem někoho takového viděl, měl jsem chuť jít pryč, a to je velmi špatné. Největší potíž mi na divadle dělalo, že se věci opakují. Něco se nazkouší a pak se to stokrát hraje víceméně v nezměněné podobě. Princip toho opakování nenávidím. Snažil jsem se v jakékoli sestavě do toho vnášet něco, co to opakování naruší. Vždy jsem si říkal - co když je tu někdo, kdo nás viděl posledně, a jak je hrozné, že to děláme stejně. Proto mi nejvíc vyhovují představení pro děti v Divadle v Dlouhé Kdyby prase mělo křídla. Mám možnost v takových vstupech, kdy si povídám s dětmi a vybízím je ke spolupráci a různě s nimi žertuji, hrát pokaždé trochu jinak. Když mě něco okamžitě napadne, tak to použiji, nemám závoru odsud posud, a dál že se nesmí. Jde vlastně o jediný způsob divadla, který mě nepřetržitě těší a nikdy mě neomrzí.

Pro koho rád tvoříte, představujete si nějak svého typického posluchače, diváka?

Vše dělám pro sebe, pro svůj pocit. A když se mi nedaří, nedělám si alibi, že jinému by se to mohlo líbit. Samozřejmě je rozdíl mezi písničkami a nějakou scénickou muzikou, která je směrována už celým konáním toho spolku, pro který se dělá, a tou hrou, textem, scénářem. U animovaného filmu, který dělám celý život hrozně rád, je pro mě důležitá výtvarná stránka. Nejsem příliš schopen číst scénáře, které dopředu dostanu. Pokud dostanu konkrétní obrázky, pracuje se mi velmi dobře, už vím, k čemu ta muzika bude fungovat.

Konjunkce mezi Sluncem a Venuší ve znamení Ryb: Vaše umělecké nadání vám přináší nejen úspěch, ale i vnitřní jistotu. Hudbou žijete, jste ji dobře schopen spojovat se scénickou tvorbou, nejraději ale s družným kolektivem. I když jste trochu skeptický, do tvorby a života necháváte vstupovat ideály, ze kterých se snažíte vycházet.

Myslíte, že umělecká tvorba má být cestou k rovnováze, harmonii?

Jestli má být cestou, nevím. Umělecká tvorba má být především potěšením. Jednak pro toho, kdo ji dělá, a ve vzácných případech i pro ty, kteří to čtou nebo poslouchají nebo na to koukají. Co jsem za svůj život stačil pochytit, ve většině případů to lidé dělají pro svůj vnitřní pocit. U každého ten důvod bude jiný, u někoho ryze osobní, pokud začneme básničkami pro holky, které se začínají psát kolem třinácti let. Ale jde o pravý důvod umění. Skrz něco, co mě baví, udělat radost někomu jinému. Vůbec se na to nedívám nějak ironicky nebo s opovržením. Samozřejmě, že většina lidí tím s uměním končí, potom už mají jiné starosti a věnují se něčemu jinému. Ale umění, i když výtvory jsou neumělé, má pořád pro člověka význam. Protože v určitý moment, který považuje mladý člověk za strašně důležitý, tak používá tento způsob jako vlastně nějakou poštu nebo cestu k někomu jinému. Přestože si všichni celý život dělají z básniček legraci, tak přesně v takových momentech je jim poezie dobrá.

Vycházíte v životě z určitých ideálů nebo hodnot?

Petr Skoumal

Každý to má dané, jednak výchovou, jednak životem. Nikdy jsem nebyl schopný takto přemýšlet, dokonce mi to přijde podezřelé. Jako v případě lidovců. Ti taky vycházejí z určitých hodnot a nakonec je z toho parodie na hodnoty, které jsou ve své podstatě velice pěkné, zajímavé a chvályhodné. Hodnoty by se neměly používat jako zaklínadlo. Nerad o tom mluvím, protože jsme denně svědky, jak se hodnotami zaklínají lidé, kteří jsou jinak velmi podezřelí. Proto bych byl opatrný.

Co do vás vnáší optimistickou nebo pesimistickou náladu?

Nálada je výsledkem určitých pochodů v těle a mimo tělo, které se sečtou. Patrně v tom hraje roli i počasí, úplněk, slunce. Přestože jsem rodilý Pražák a mám Prahu jako město hrozně rád, tak se napůl považuji za venkovana. Mám touhu žít někde venku a často pobývat v lese. Toto se u mě pořád sráží. Když mám možnost pobývat někde mimo civilizaci, jsem hrozně šťastný člověk.

Opozice Slunce a Merkura na Neptuna ve znamení Panny: Ve vaší duši je skryt rozpor mezi vůlí a ideálem. City se snažíte vnášet do života i práce. Vaše dobré a konstruktivní snahy se ale někdo někdy snažil zneužít, pravděpodobně na vás byl kdysi udělán podraz. Musel jste se s tím vyrovnávat, v tom vám pomáhala možnost znovu svobodně tvořit a komunikovat s obecenstvem, posluchači a skutečnými přáteli.

Jak se vyrovnáváte s nepřízní osudu nebo nepřátelsky naladěných lidí?

O žádných podrazech ani moc nevím, překvapil jste mě. Možná že na mě někdo chystal podraz, který nevyšel. Nebo jsem se nedozvěděl, že mi někdo něco v tomto smyslu způsobil. A protože nejsem tolik ctižádostivý, tak mi ani příliš nevadí, když nějaké věci nevyjdou. Musel bych pátrat v paměti a zpětně zjišťovat, že jsem nedostal určitou práci a přišli takové momenty, kdy jsem mohl něco dělat a dělal to někdo jiný. Nebral jsem to ale jako podraz, ale jako normální chod života. Nemohu si v tomto ohledu vůbec stěžovat, za celý život jsem měl práce tolik... Je takové normální, že nějací lidé se mají rádi a někteří ne. Za podraz bych právě považoval, kdyby mi něco udělal člověk, kterého mám rád. Ale pokud to udělá člověk, kterého nemám rád a nevážím si ho, tak to nepokládám za podraz, ale přirozené jednání. Když řeknu příklad, co považuji za skutečný podraz, tak třeba že loni mi k významnému jubileu gratuloval ministr kultury, kterého si vůbec nevážím. Jinak to tak neberu. Vůbec nejsem podezíravý, myslím, že jsem v tomto ohledu trošku naivní. Nejsem paranoik, který okolo sebe hledá takové situace nebo nepřátele.

Jak jste se cítil, když jste nemohl dělat přesně to, co byste rád?

Tak jsem dělal něco jiného. Moje vrozená lenost zajásala, že budu mít ještě o něco víc volného času. Když jsem mluvil o přírodě, při chůzi po lese člověka napadnou zajímavější věci, než když sedí někde ve studiu nebo u piána. Jiná věc je, že je většinou zapomenete, když přijdete z lesa domů. Příliš neobdivuji praktické lidi, kteří si všechno okamžitě zapisují, zpracovávají a využívají. To je takový přístup, jako když lidi chodí do lesa na dřevo. Já nechodím do lesa na dřevo, leda jednou za léto, když děláme ohníček. Jinak si to právě v tom lese spíš užívám a nechávám vše proudit hlavou tam a zase ven. Pocit je pro mě důležitější než zpracování pocitu.

Svobodná tvorba a lidská nezávislost - do jaké míry je to možné v civilizované společnosti?

To vůbec nemá co dělat s civilizací. Když začneme u jeskynních maleb a dostaneme se až k dnešku, každý má možnost této svobody. Jde o jednu z mála svobod, kterou má člověk odjakživa. Ani totalitní režimy nebyly schopné svobodnou tvorbu vymazat, pokud tedy někoho přímo nezabili. Doufám, že to tak bude pořád. Dokonce tím, jak se zvětšují technické možnosti, každý si může nahrávat muziku, může si udělat svůj animovaný film za málo peněz. Někteří lidé jsou z toho nervózní a tvrdí, že to vede k profanaci umění, já to ale vidím úplně naopak. Čím víc lidí bude mít možnost tvorby, sebeuspokojení tímto směrem, možná, že je to bude víc kultivovat. Vůbec bych se nebál a nevyhrazoval tvorbu nějakému omezenému hloučku lidí, kteří byli "Bohem nadáni". Nadání je totiž velmi proměnlivá věc. Někdo je nadaný a nic se svým talentem neudělá, někdo má průměrné nadání, ale protože je nadšený a prostě chce, tak jeho výsledky jsou potom mnohem zajímavější. Jde o spornou věc a lidi se o ní věčně budou dohadovat. Ale svobodu tvorby má podle mě od začátku každý a záleží na tom, jak s ní naloží.

Trigon mezi Venuší v Rybách a Plutem ve znamení Raka, kvadratura Pluta na Marta v Beranu: Rád pracujete doma, možnost tvořit ve známém prostředí vám často umožňuje intenzívní výkony. Inspiruje vás hravost, přátelství, ale především záležitosti týkající se lásky. Nejen co se týče vás, ale i u ostatních vás inspiruje a chcete potom tím oslovit i publikum. Asi protože cítíte, že lidé potom mohou být i lepší.

Co máte rád ve svém domově, opravdu se vám tam dobře pracuje? Jak reaguje vaše rodina?

Jde pro mě o velmi důležitou věc. Protože můžu pracovat doma, tak toho už delší dobu využívám dost intenzivně. Kdykoliv mě napadne a mám chuť, můžu se hudbě věnovat a nahrávat ji. Jsou období, kdy mám z praktických důvodů něco rychle udělat nebo mě něco tak zaujme, že mě to baví dělat nepřetržitě a pracuji v noci až do čtyř, pěti do rána. Když je člověk takto zaujat, nemusí příliš spát, spí podstatně méně, než když je duch takový líný, není v pohotovosti. Dokonce bych řekl, že se člověku vyhýbají nemoci. Z tohoto hlediska bych řekl, že tvorba je velmi zdravá a užitečná věc aspoň pro toho člověka, který ji provozuje. Moje rodina je na to zvyklá a velmi tolerantní, navzájem si vycházíme vstříc. V podstatě jsme s manželkou oba v domácnosti a oba pracujeme v divadle, a to se mi docela líbí.

Myslíte si, že díky umění mohou být lidé lepší? Jaké s tím máte zkušenosti?

Některé druhy umění dokážou lidi úplně zblbnout. Vůbec si nemyslím, že umění koná dobro a povznáší národ a tím pádem i jednotlivé lidi. Asi jak koho. Když má někdo předpoklady, může být kultivován. Pravidelné čtení knížek, koukání na obrazy, poslouchání muziky patrně může s některými lidmi dělat divy, ale s jinými to nepohne. Jediná má obava je taková, že byznys je agresivní a mladí lidé a děti obzvlášť jsou vystaveni dost brutálnímu tlaku z této strany a může jim to překroutit hodnoty. Když se potom setkají s dobrou literaturou a muzikou, tak už ji nepoznají.

autor: David Ašenbryl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.