Tvorba je pro mě velikou radostí a dobrodružstvím. V Hollaru vystavuje malířka Daniela Hahnová-Benešová
Malířka, grafička a ilustrátorka Daniela Hahnová-Benešová se už sedmdesát let věnuje malbě a grafice. Na průřez její tvorbou se teď můžete podívat v pražské Galerii Hollar.
Daniela Hahnová-Benešová se narodila 27. září 1929 v Klatovech. V letech 1948–1953 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby u prof. Emila Filly, a pak i čestný rok v ateliéru užité grafiky u prof. Antonína Strnadela.
„Emil Filla byl jedinečný pedagog a člověk, nic nám nepřikazoval ani nevnucoval, ale vždycky jsme podle jemných poznámek vycítili, že je něco dobře nebo špatně. Také jsme měli hezký kolektiv – pravidelně jednou za čtrnáct dní jsme scházeli a on nám do večera vyprávěl o umění. Vždycky přinesl nějaké reprodukce nebo vyprávěl své zážitky z Holandska, z Číny a podobně. Seděli jsme bez dechu a jen poslouchali. Byly to nádherné večery.“
Tvorba je pro mě velikou radostí, napětím a dobrodružstvím.
Autorka se věnuje malbě, ilustraci, volné grafice a tvorbě Exlibris. Ilustrovala více jak padesát knih, převážně pro děti. „Jako první knížku k ilustraci jsem dostala Pohádky Boženy Němcové. Bylo to pro mě ohromné. Dělala jsem to s nadšením. Dneska už neilustruju, ale stále maluju i dělám grafiku.“
Jednou z jejích nejsilnějších inspirací je hudba, jejíž akordy se ozývají v barevnosti jejích maleb. „Hodně inklinuju ke komorní hudbě, především ke klavíru. Jedinečným zdrojem inspirace pro mě byli Ludwig van Beethoven, Fryderyk Chopin, Claude Debussy a mnoho dalších. Dost často se v mé práci objevuje klaviatura, protože mě klavír fascinuje – je pro mě jako osoba.“
Výstavu autorčiných obrazů, grafik a kreseb si můžete prohlédnout v Galerii Hollar na Smetanově nábřeží v Praze do 1. září.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.