Tuaregové: boj o holé přežití a těžce pošramocenou pověst
V dohledné době se u nás představí tři významné tuarežské skupiny a podle všeho k nim během léta ještě jedna přibude. Všechny koncerty mají přidanou hodnotu: aktuálně ne příliš lichotivý obraz Tuaregů mezi světovou veřejností. Ten se tuarežské skupiny snaží změnit a jejich světová turné proto zároveň představují druh jasné zprávy: nynější válku v severním Mali jsme si nikdy nepřáli.
24. května vystoupí v Paláci Akropolis Tamikrest, 16. června se na festivalu Respect představí Terakaft a 5. září spustí v Akropoli tuarežský rockový kytarista Bombino.
Tuaregové už dávno nejsou pouštními nomády ani kozáky Sahary. Romantický opar národa bez vlasti, žijícího nuceně na území pěti států, překryla moderní doba a nedávné strastiplné události. Velbloudí karavany nahradily terénní džípy pašeráků a sůl se zlatem, co kdysi Tuaregové po subsaharské magistrále přepravovali z malijského města Timbuktu do severoafrických přístavů, vystřídaly drogy, zbraně a potraviny. Výnosný obchod zahrnující také únosy cizinců ale není v rukách Tuaregů. Ti jen už léta smutně koukají, jak do jejich výsostného území pronikají teroristé z Al- Káidy, a naopak mizí zahraniční turisté, kdysi významný zdroj tuarežských příjmů.
Ozbrojená tuarežská povstání už v Mali předtím proběhla několikrát: to loňské lednové ale bylo politicky naivním pouštním nomádům doslova ukradeno, jeho smysl byl islámskými fanatiky z jejich řad znetvořen a zapálil málem celou zemi. Vojenské uchvácení severu Mali a vyhlášení státu Azawad o kterém Tuaregové vždy snili, nelze obhájit, provázela je smrt nevinných. Pochopit ho ale lze: pramenilo z hladomoru, sucha, neskutečné bídy, beznaděje a represí malijské armády souvisejících s problémy na severu země, vládou dlouhodobě neřešenými. Totálnímu válečnému peklu a radiální islamizaci Mali, která by jako mor nepochybně zasáhla okolní státy, nakonec zabránila intervence francouzské armády. Etnická symbióza, v níž v kraji legendárního kytaristy Ali Farka Toureho po staletí žili Afričané s Araby a Tuaregy, byla ale těžce pošramocena.Tolik citované slovo mír z úst tuarežských hudebníků má proto daleko hlubší význam, než si dokážeme představit. A jak to vlastně všechno začalo a probíhalo, si za doprovodu tuarežských skupin poslechněte v Čajovně.
Tamikrest (Mali)
„Tinariwen představují strom tuarežské hudby a my jeho listí a květy. Oni vyšlapali stezku, naší povinnosti je z ní sejít a vytvořit budoucnost,“ řekl kdysi Ousmane Ag Mossa, kytarista a zakladatel skupiny. Název Tamikrest znamená v jazyce tamashek „spojení nebo koalice“ protože členové smíšené skupiny pocházejí z různých míst Mali. Tamikrest v roce 2008 poprvé zazářili po boku mnoha velkých hvězd na Festivale v poušti. Seznámili se tu s americkou kapelou Dirtmusic (Chris Eckman, zároveň člen Walkabouts, Hugo Race od Bad Seeds a Chris Brokaw). Debutové album Adagh (2010) z trasy saharského pouštního blues díky seznámení s Dirtmusic vybočilo a směřování k moderní tuarežské hudbě potvrdili Tamikrest také na tom následujícím Toumastin (2011).Na pražském koncertu pak Tamikrest představí svou novinku Chatma (Sestry) natáčenou z části ve studiu Sono Records v Unhošti u Prahy, které by měla vyjít letos.
Terakaft (Mali)
Kytarista Kedou zformoval v 70. letech ve výcvikových táborech slavné Tinariwen a natáčel s nimi první alba. Liya ag Ablil aka Diara hrál v dobách války také s Tinariwen a výrazně se podílel na tvorbě repertoáru. Kedou patří k mytickým postavám novodobých povstání Tuaregů; po odchodu z Tinariwen se na léta ztratil v poušti jižní Libye, aby se nakonec v roce 2007 usadil v Mali a postavil Terakaft (Karavana). Tu ale zanedlouho opustil a vůdcem nové sestavy se stal Diara. Názvem nového alba Kel Tamashek se Terakaft obracejí ke všem, co mluví tuarežským jazykem tamashek a snaží se jim naznačit, že svoboda je jedna věc a hrůzy války a islámské právo šaríja druhá. Produkce se ujal britský kytarista Justin Adams, který natáčel první alba Tinariwen, a podíleli se na něm i členové francouzské skupiny Lo´Jo.
Atri N'Assouf (Niger) Skupina vedená kytaristou, zpěvákem a skladatelem Rissou ag Wanaghlim z Nigeru nemá jednoznačný tuarežský zvuk. Sama se sice nejčastěji prezentuje jako bluesrocková, na první poslech je ale patrné, že kromě tuarežského blues čerpá také z malijské hudby. Má to co do činění s mezinárodní sestavou, v níž vedle Rissi figurují jeho krajan Mohamed al Hassan Karzo, francouzský perkusista a programátor Plume, baskytarista Ahmed Cissé z Burkina Faso a sbor tvoří členové slavné malijské skupiny Tartit.
Alhousseini Anivolla (Niger)
Název debutového alba Anewal zpěváka a kytaristy Alhousseiniho Anivolla z Nigeru se z jazyka tamashek překládá jako Kráčející muž. Člen vynikající skupiny Etran Finatawa – napůl tuarežské, napůl se členy pouštního národa Wodabe – se po sedmi letech odhodlal oslovit publikum vlastními skladbami a bez problémů s nimi uspěl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
