Třikrát o středověkých králích a královských dynastiích

Karl-Friedrich Krieger, profesor středověkých dějin na univerzitě v Mannheimu, sleduje v Habsburcích ve středověku (přeložených Petrem Šafaříkem) životní příběhy, státnické osudy, vítězství i nezdary všech panovníků tohoto rodu mezi léty 1218 až 1493 - tedy od Rudolfa I. po Friedricha III. Všímá si obecných politických souvislostí, jež činy Habsburků ovlivňovaly, a zaznamenává i proměny historických interpretací těchto činů. A protože ambice Habsburků se rozvíjely v témže geopolitickém prostoru jako politika panovníků zemí Koruny české, je pro nás zajímavé, jak konflikty, k nimž mezi oběma stranami často docházelo, vnímá soudobý německý dějepisec odmítající nacionalistické mýty pocházející většinou z 19. století. Z tohoto hlediska jsou zvláště poutavé kapitoly věnované střetům Rudolfa I. s Přemyslem Otakarem II., situaci Habsburků v době, kdy mají v Říši převahu Lucemburkové, či pasáže o letech, kdy v středoevropském prostoru dominují Jiřík z Poděbrad a Matyáš Korvín.

Jakoby komplementárním protějškem k předchozí knize je další titul z edice Dějiny Evropy - Lucemburkové, pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308-1437. Přestože nedávno zesnulý německý bohemista Jörg K. Hoensch pojal tuto svou poslední práci (do češtiny ji přeložila Markéta Maurová) jako řetěz biografií hlavních představitelů rodu (tedy Jindřicha VII., Jana Lucemburského, Karla IV., Václava IV. a císaře Zikmunda) a zvláště se zaměřil na formování rodové politiky, o poznání víc než Kriegera ho zaujaly také společenské, hospodářské a kulturní poměry vrcholného středověku ve střední Evropě (nemalou pozornost věnuje například husitství).

Obě knihy jsou vybaveny mapkami, bibliografií a jmennými rejstříky. Jejich specifickou hodnotou pro českého čtenáře je, že mu nabízejí pohled na dějiny naší země "cizíma očima" a důsledně v širším, evropském kontextu.

V edici Ecce homo, která má kvalitnější papír a je bohatěji vybavena ilustracemi, vychází dílo devatenácti německých historiků vedených Joachimem Ehlersem, Heribertem Müllerem a Bernardem Schneidmüllerem - Francouzští králové v období středověku. Soubor 28 životopisů, přeložený Milanem Churaněm a Jiřím Ohlídalem, začíná biografií Oda, jenž panoval v letech 888-898, a končí Karlem VIII., který zemřel roku 1498. Ač jsou jednotlivé životopisy koncipovány samostatně a lze v nich rozpoznat různorodé přístupy autorů k látce (i odlišnou kvantitu a kvalitu pramenů, z nichž mohli čerpat), ve svém souhrnu poskytují přehledné dějiny francouzského království s jejich politickými, kulturními, hospodářskými i správními aspekty. A nutno dodat - i s mnoha dramaty. Zpočátku sledujeme boj o moc mezi Karlovci a Kapetovci, posléze střety s anglickými králi ovládajícími Normandii, průběh stoleté války a v závěru problémy vyplývající z růstu moci burgundských vévodů. Spolu s prosazováním královské autority se proměňuje panovnická ideologie a institucionální změny kulminují v centralizační politice Ludvíka XI., jíž se vývoj středověké Francie završuje. Dalším jejím osudům bude věnován titul Francouzští králové a císaři v období novověku (1498-1870), který Argo plánuje vydat letos.