Tři soubory mistrovských povídek z Arga
"Život, hra a zázraky, to je jedno a totéž," tvrdí hrdina a vypravěč Zázraků, jednoho z dvaadvaceti textů posledního uceleného povídkového souboru Isaaca Bashevise Singera, který dosud nebyl do češtiny přeložen a který nyní v překladu Lenky Urbanové a Antonína Přidala vydalo pod názvem Obraz a jiné povídky nakladatelství Argo.
Tvrzení tohoto hrdiny - jakéhosi Jobova antipoda, člověka, který uspěl v čemkoli, na co pomyslel - vlastně aforisticky vyjadřuje podstatu kouzla všech autorových příběhů, a také jeho pohled na svět. V podání tohoto nositele Nobelovy ceny za literaturu je život nepředvídatelný, často krutý a trpký, ale vždy jím prostupuje láska. Ne nějaká abstraktní láska k bohu či idejím, ale tělesná a smyslná láska mužů a žen, láska mající sílu zemské gravitace. Ač se hrdinové tohoto amerického spisovatele polsko-židovského původu nechávají na čas omámit nejrůznějšími idoly - penězi, profesním úspěchem, sionismem, komunismem, okultismem -, láska tyto idoly kácí do prachu (často i s těmi, kdož se jim klanějí) a ukazuje lidský život jako věčný svár animality a spirituality. Navíc svár konkretizovaný a umocněný dramaty, jimž se Singerovi protagonisté - Židé střední a východní Evropy (většinou stejně jako on prchající z tohoto nešťastného prostoru do Ameriky) - nemohli ve 20. století vyhnout.
Obdobný smysl pro protikladné dimenze a paradoxy života najdeme v Převážně neveselých povídkách tří mistrů ruského humoru. Tak zní podtitul antologie povídek A. P. Čechova, A. T. Averčenka a M. M. Zoščenka, kterou v důmyslné kompozici a "mluvném" překladu Libora Dvořáka vydalo stejné nakladatelství. Významové napětí obsažené již v podtitulu je základním principem uspořádání celé antologie nazvané Nic k smíchu. Třicet krátkých próz tří autorů rozdělil překladatel do deseti "triád". Každé z nich pak přiřkl titul citující určitý obrat, který užil jeden z hrdinů či vypravěčů některé z povídek do triády začleněných. A tento citát je jakýmsi ironickým emblémem postihujícím, co ony tři jinak různorodé "skazy" spojuje. Tak například druhá triáda souboru nazvaná Tady Blahorodí sou moc dobrej člověk obsahuje povídky, jejichž hrdinové doplatí na to, že ve slabé chvilce otevřeli své srdce, kapsu či příbytek lichometníkům či zdánlivým nešťastníkům. Poslední, desátá triáda Ono je až zajímavé, čím vším jsem byl pak ukazuje osudy samotných autorů, kteří svými texty vytvořili pozoruhodný "živočichopis" Rusů z konce carského a počátku komunistického impéria. Mistrná kompozice knihy, její grafická úprava a ilustrace Pavla Růta (leč i kvalitní papír) z ní činí malý klenot.
To bohužel nelze tvrdit o brožované podobě třetího souboru skvělých próz vydaných Argem, jímž je Rašómon a jiné povídky od Rjúnosukeho Akutagawy. Při četbě povídek, ve kterých se střídá fantaskní a lehce hororová poetika prastarých japonských vyprávění s moderním psychologismem a jemnou ironií, však na hrubý papír, jehož se dotýkáme, lehce zapomeneme. Ne nadarmo je Akutagawa považován za nejlepšího japonského autora první třetiny 20. století. Jeho estetismus a preciznost (jež ovlivnily i jeho dobrovolný odchod ze života, když ve svých pětatřiceti letech shledal, že by se ve své další tvorbě jen opakoval) se odrážejí jak v dokonalé stavbě jeho próz, tak v tom, co smlčují, aby přinutily čtenáře k aktivní účasti na utváření smyslu čteného. Například Obraz pekla - povídka, jejíž název se ocitl i v prvním vydání tohoto souboru v roce 1960 (vybrala a přeložila Vlasta Hilská) - nebo povídka V houštině, založená na vzájemně se vyvracejících výpovědích vraha, jeho oběti a znásilněné ženy, jsou zcela otevřeny interpretaci, a přesto svou sevřeností a strhujícím rozvíjením syžetu náleží k tomu nejlepšímu, co lze ve světové literatuře najít.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
