Tři pardubičtí mušketýři (nejdřív na hradě, pak i v podhradí)

1. listopad 2004

Letos v létě ožil hrad Kunětická hora novou inscenací Východočeského divadla Pardubice. V režii Petra Kracika pod hvězdnou oblohou bojovali o čest francouzské královny čtyři muži, kteří si již od dob Alexandra Dumase říkají Tři mušketýři. Léto však přešlo a Tři mušketýři se přestěhovali do krásného sálu pardubického divadla, a tímto přesunem nijak neztratili na své cti a inscenace na působivosti.

Pardubičtí vybrali ke své inscenaci dramatizaci románu od Rogera Planchona a Clauda Lochy. Mimo jiné i díky ní před námi neožívá jakási stará rytírna plná šermů, přehrávaných citů a velkých gest, nýbrž velmi svěží komedie plná takzvaných zcizováků. Ostatně, jak jinak chcete za nějaké dvě hodinky uvést šest set stránek textu na jeviště. Od toho tu je vypravěč Jana Hyhlíka, který stále listuje románem a překlenuje zbytečně popisné části a navíc se objevuje v ději v mnoha převtěleních do drobných postaviček, které tu více, tu méně hýbou dějem. Velmi působivé jsou scény, kdy se dlouhá část děje prostě přehraje náhradními osobami v pantomimické zkratce, jako divadlo na divadle. Začátek druhé půle pak patří rychlé přehrávce celé první části, což diváky velmi rychle dostane po přestávce zpět do hry, či přesněji do hry na hru.

D'Artagnan a jeho "kůň"

Hravosti představení pomáhá i scéna Karla Glogra - otočná patrová konstrukce, která z různých stran doplňuje různá prostředí. Vykreslit prostředí je však především na hercích. K mušketýrům pochopitelně patří i koně, kteří jsou vytvořeni po vzoru dětských hraček z tyčí s koňskými hlavami a D´Artagnanův kůň dokonce jako přerostlý dětský koník na kolečkách. Celá hra je tak velmi odlehčená a jediné, co není hravé, jsou šermířské souboje, v nichž pardubičtí herci brilantně operují kordy.

Všichni čtyři Tři mušketýři

I když jsou v názvu hry tři mušketýři (tedy Pavel Novotný, Alexadr Postler, Pavel Doucek a D´Artagnan Tomáš Kolomazník), přeci jen je to hra o intrikách, a tak nejvýraznější postavy jsou spojeny právě s intrikami. V roli kardinála Richelieu se na pardubické jeviště vrátil Vladimír Čech. Jeho eminence není příliš šedá, naopak je to jakýsi lišák, za jehož potutelným úsměvem lze vždy čekat nějaký podraz. Vladimír Čech tak zde dokázal, že není pouze moderátor (ostatně milonářská epizoda jeho života mu je připomenuta na scéně), ale především výborný komický herec. Do páru k němu Ludvíka XIII. hraje Zdeněk Rumpík, tedy další výborný komický herec. Za zmínku pak rozhodně stojí i paní Bonacieux Lucie Štěpánkové, jejíž postava je naplněná oddaností i láskou, i královna Jindry Janouškové.

Pokud tedy chcete vidět opravdu živé a kvalitní divadlo plné energie, hereckých výkonů a přitom se dobře pobavit, zavítejte do Východočeského divadla Pardubice anebo příští léto na Kunětickou horu.

autor: Jelena Malostranská
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka