Tři osmičky a slovenské divadlo

Inscenací Pinterových Narozenin se na jeviště Astorky Korzo po letech vrátil režisér Vladimír Strnisko. Hra je z rodu absurdní dramatiky a odehrává se ve zdánlivě poklidném penzionu na břehu moře. Scénografie popisně zobrazující interiér domu podtrhuje usedlost a klid. Pod pokličkou všedního pořádku ale vřou zneklidňující tajuplnosti, v této inscenaci v podobě dvou podivných pánů Goldberga a McCanna. Nikdo neví, kdo jsou a odkud a proč přišli. Jejich návštěva nezůstává bez následků... Hrou prostupuje směsice humoru a tušené iracionální úzkosti. Jeviště suverénně ovládla stárnoucí paní domu Meg Zity Furkové, která se i přes svou korpulentnost bránila stáří překvapivou energičností, stále dobrou náladou a oslnivými šaty odvážných barev.

Hrou s provokujícím názvem Striptíz Tartuffe reprezentovalo svou tvorbu Divadlo SNP Martin. Tato inscenace je součástí moliérovského cyklu uváděného na domácím jevišti. Roman Císař s režisérem Romanem Polákem autorsky přepracovali klasický příběh. Nejvýraznější úpravou je rámování, které celý děj zasazuje do snu. Orgon má tak v závěru možnost vše napravit tak, aby se zlá noční můra nevyplnila. V této inscenaci se úspěšně spojila výrazná interpretace zachovávající zároveň původní duch hry. V Orgonově rozvrácené domácnosti se pije, hraje tenis, flirtuje a zpívají se Villonovy písně. Kostýmy a složité paruky však naznačují, že se vše koná v rámci rokokové rozverné hravosti. Tartuffe je tu vykreslen jako flagelant, který své šrámy po biči falešně vyrábí povidly.

Autorskou současnou hru Návod na použití přivezlo Radošinské naivné divadlo. Je to inscenace tradičně vtipná, roztančená a plná písní. Příběh představuje úspěšného podnikatele Romana - v podání autora textu Stanislava Štepka, který se po transplantaci srdce z těla vesnické ženy k nepoznání změní. To vše je zarámováno, neboť příběh nacvičují jako novou inscenaci herci ochotnického divadla. Do hlavního děje se tak promítají jejich osobní příběhy.

Inscenací uzavírající týdenní festival jsou Barmanky Štúdia L+S. Čtyři číšnice z koktejlového baru čelí oplzlým a obhroublým zákazníkům, rozmarným přáním šéfa podniku a odměnou jsou bolavé nohy, dlouhé směny a nesplněné sny. Do nikterak dramatického děje se promítl obraz současné slovenské situace. Úspěch inscenace leží na bedrech hereček. Jejich přehraná gesta jsou zdůvodněná hrou. Veškerý ruch podniku i rodinné epizodky totiž ztvárňují jen ony samy, hrají si na zákazníky baru, ironizují jednotlivé typy. Rychlé jednoduché převleky jim pomáhají přecházet z role do role a je jich opravdu mnoho. Inscenace proto vyžaduje rytmus a herečky ho bravurně zvládají.

Příznivcům divadla, kterým festival utekl, nebo naopak ve slovenském divadle našli zalíbení, chci připomenout, že Štúdio L+S bude hostovat na stejné scéně ještě v dubnu.