Trevor Pinnock a Jordi Savall na Pražském jaru 2004

10. květen 2004

Jednu z největších osobností na poli historicky poučené interpretace staré hudby - britského cembalistu Trevora Pinnocka - poznali zatím posluchači Pražského jara při jeho jediné návštěvě před dvěma lety v poměrně netypické roli dirigenta Německé komorní filharmonie na koncertě s díly Mozarta, Mendelssohna a Stravinského.

Pinnockův hudební svět přitom od raného dětství utvářela atmosféra rodného města, metropolitního sídla anglikánské církve Canterbury. V prvním poválečném roce, v němž se Trevor Pinnock narodil, byl její pyšný symbol a proslulá dominanta v podobě katedrály téměř zničena německými nálety, přesto právě v ní trávil od sedmi let většinu času jako malý choralista a časem i varhaník doprovázející bohoslužby. Tuto hudební orientaci později prohloubil studiem na Královské hudební akademii v Londýně, kde se už systematicky věnoval zejména historické hudbě 17. a 18. století.

Trevor Pinnock

V šestadvaceti letech založil Pinnock komorní družení The English Concert, patřící k nejrenomovanějším světovým souborům staré hudby na dobové nástroje. Jako sólista na cembalo s ním nahrál převážně pro značku Deutsche Gramophon / Archiv Produktion kolem sedmdesáti desek, považovaných za vzorové snímky hudby starých mistrů. Jako sólista na nich exceluje například kompletem Bachových cembalových koncertů, respekt kritiků i obdiv posluchačů si vysloužily jeho sólové snímky s Goldbergovými variacemi, Scarlattiho sonátami či soubornou nahrávkou skladeb pro clavecin Jeana Philippa Rameaua.

Při svém zaujetí starou hudbou ovšem Pinnock zdaleka nepatří k hudebníkům s klapkami na uších. Když šéf Bostonských symfoniků Seiji Ozawa natáčel novou verzi pravděpodobně nejznámějšího cembalového koncertu moderního skladatele od Francise Poulenka, přizval jako hosta do studia právě Trevora Pinnocka. Ten zejména v poledních desetiletích rozšířil své aktivity také na dirigentské hostování u předních světových orchestrů, s nimiž nezřídka provozuje i hudbu romantiků a skladatelů 20. století. Tentokrát budeme mít možnost ocenit při koncertě s Pražským komorním orchestrem Pinnockovo interpretační mistrovství na cembalo i dirigentské umění současně. Jako sólista se ujme cembalového partu v Haydnově Klavírním koncertu D dur a od cembala bude řídit orchestr i v Symfonii A dur téhož skladatele.

Vůbec poprvé k nám přijíždí ze Španělska nejrespektovanější světový hráč na violu da gamba Jordi Savall se svým souborem Hesprion XXI. Právě letos oslavuje tento svým zaměřením jedinečný ansámbl čtyřicet let plodné činnosti, která významně přispěla k poznání zejména středověké, renesanční a raně barokní španělské a iberoamerické hudby. Byly to právě různé druhy violy da gamba (sám Savall hraje jednak na cenný altový historický italský nástroj z doby kolem roku 1500 a sedmistrunnou basovou violu od londýnského nástrojaře Baraka Normana z roku 1697), díky kterým se ve Španělsku od poloviny 16. století utvářely variace jako nová hudební forma dovršená později anglickými virginalisty a nizozemskými i italskými varhaníky a cembalisty raného baroka. Večer Savallova Hesprionu nám přinese vzácné ukázky těchto původních variačních forem převážně španělských mistrů Diega Ortize, Antonia de Cabezóna, Franciska Correa de Arrauxe, Gaspara Sanze a dalších skladatelů, jejichž umění bylo již v době jejich působení s obdivem přijímáno na všech královských dvorech kontinentu i v Londýně.

Jordi Savall

Společně se Savallem přijíždí na Pražské jaro také jeho dcera Arianna Savall, známá hráčka na italskou dvojitě ostruněnou harfu, hráč na kytaru a theorbu Xaver Díaz-Latorre, cembalista Michael Behringer a Pedro Estevan na bicí nástroje. Bezpočet nahrávek Hesprionu (název souboru odkazuje k starodávnému názvu Hesperia pro nejjižnější evropské poloostrovy a zároveň na španělský název, pod nímž se na večerní obloze objevuje Venuše) zdobí množství nejprestižnějších ocenění, z nichž poslední Cannes Classical Awards převzal Jordi Savall letos v lednu na veletrhu MIDEM za komplet "consortů" dvorního loutnisty a gambisty anglického krále Karla I. Williama Lawese.

autor: Antonín Matzner
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.