Továrna na absolutno jako kabaret o konci světa. Dejvické divadlo se pustilo do Čapka
Dystopický román Továrna na absolutno Karla Čapka se stal předlohou pro novou inscenaci Dejvického divadla. „Absolutno – kabaret o konci světa“ režíruje Anna Davidová. Pod scénářem je podepsán i Egon Tobiáš a celý kolektiv herců. Inscenace zkoumá dosah „absolutna“ na náš svět. Mluvit se tedy bude o věcech vážných, ale podle tvůrců s humorem.
Továrna na absolutno se jako román poprvé objevila v roce 1922. Původně ale dílo vycházelo na pokračování formou fejetonů v Lidových novinách. Děj románu, který líčí události kolem vynálezu zvláštního karburátoru, pojali tvůrci v Dejvickém divadle volně. Režisérka Anna Davidová a dramatik Egon Tobiáš se společně s herci vydali cestou absurdního rozvíjení prvotní situace, která se týká účinku absolutna na náš svět. A co je tedy dnes podle Anny Davidové absolutno?
Slovy Karla Čapka je to velké beztvaré mystické nic, které tě přepadne ve tvé duši a je vymalováno. Už na samém začátku tvůrčího procesu jsme se shodli, že bychom chtěli, aby to bylo o naději, a to i přesto že se bavíme o apokalyptickém konci světa. Bylo ale opravdu těžké najít tam tento tón.
Anna Davidová
Podle dramaturgyně Terezy Marečkové se sice jedná o kabaret, ale tvůrci se nevzdávají postav, které vyjadřují i prostřednictvím hudby a zpěvu.
Vyšel z toho velice hudební tvar, skoro by se dalo říci muzikál. V tom se také odráží téma božského příchodu na svět mezi lidi. Myslím, že v naší inscenaci ho zdůrazňujeme více než Karel Čapek ve svém románu. Takže jsme do scénáře vkládali různé duchovní texty a básně. Nechtěli jsme, aby to osvícení bylo parodované.
Tereza Marečková
V inscenaci Absolutno – kabaret o konci světa účinkuje například Lenka Krobotová, Václav Neužil, Jaroslav Plesl, Anna Schmidtmajerová nebo Simona Babčáková. Podle ní je zásadní sdělení obsaženo v pochybnostech o víře člověka v něco, co ho přesahuje.
Bavíme se o bohu i o víře, o tom, proč to je nebo není podstatné. Po dlouhých debatách se stejně nakonec ukáže, že každý z nás má víru v něco, co ho přesahuje. Já si myslím, že pro lidskou bytost a její duši je potřeba nějakou víru mít, aby to celé dávalo smysl.
Simona Babčáková
Dejvický kabaret o konci světa je zasazen do futuristické scény. Jako by strop, stěny i podlaha byly celé obaleny v aluminiové folii. Vše září a blýská se podobně jako kostýmy některých herců. Stříbrné odlesky doplňuje růžový neonový nápis.
Snažili jsme se pak vytvořit svět, který by charakterizoval nejen naši blízkou budoucnost a jistou úzkost, kterou z ní cítíme, ale taky jistou umělohmotnost naší současnosti. Tudíž scénografie je esteticky přebujelá, skoro mám pocit, že se nám podařilo vytvořit takovou zvláštní estetickou agresi.
Ann Davidová
