TORTSEN GOODS: Irish Heart (2006) + COLOSSEUM: Valentyne Suite (1969)

00542409.gif

Jazzová snídaně má tentokrát opět dva chody. Prvním bude album Irish Heart od německého kytaristy a zpěváka Torstena Goodse. Torstenovi je pěatadvacet, jeho matka pochází ze severního Irska, otec je Němec. Má za sebou jedenapůlroční pobyt v New Yorku se studiem u Jima Halla, Johna Scofielda a Bireliho Lagrena. Irish Heart je už jeho pátým albem a odpovídá na otázky, co mají společného George Benson a Van Morrison, má-li George Benson irské předky a zda je nějaká spojitost mezi melancholickými baladami z Belfastu a vrušujícím vokálním jazzem dneška.

Deska vznikla převážně v německém Norimberku na jaře 2006. Základním obsazením je tu kvartet, který vedle zpívajícího kytaristy Goodse tvoří Jan Miserre na klavír, fender rhodes a hammondky, Marco Kühnl na kontrabas a Christoph Huber na bicí. V několika skladbách se k nim přidávají hosté: jednou Julian Wasserfuhr na křídlovku, dvakrát bigband Jürgena Neuderta, jednou čtyřčlenná dechová sekce a jedenkrát smyčcový kvartet a sboristé. V dnešním výběru z alba Irish Heart, vydného na podzim 2006 značkou ACT Music + Vision, se obejdeme bez bigbandových nahrávek. Uslyšíte dva ze tří Goodsových originálů, které kytarista a zpěvák proložil řadou písní irského barda Van Morrisona, několika tradicionály ze stejné oblasti a oblíbeným tématem Riverdance od Billa Whelana.

V poslední třetině pořadu se vrátíme v čase o osmatřicet let zpátky, do jara a léta 1969, kdy britská kapela Colosseum natáčela album Valentyne Suite. Jde o druhou nahrávku souboru, žaloženého roku 1968 bubeníkem Jonem Hisemanem. Po zkušenostech z britské jazzové scény a hraní s bluesovým prorokem Johnem Mayallem se Hiseman rozhodl sestavit soubor, propojující prvky jazzu, blues i rocku, který tou dobou nabíral na síle. Přizval k tomu své spoluhráče od Mayalla, basistu Tonyho Reevese a saxofonistu Dicka Heckstall-Smithe, varhaníka Davea Greensladea a kytaristu Jamese Litherlanda, který občas přidal i zpěv. Z alba, které vyšlo na značce Vertigo ještě roku 1969, kdy mimochodem zažila vytoupení Colossea i pražská Lucerna, uslyšíte nejprve kratší zpívané skladby Elegy a The Machine Demands A Sacrifice. V té první spoluúčinkuje s Colosseem smyčcový kvartet, který aranžoval Neil Ardley a Dick Smith tu hraje na sopránku, ve druhé zazní vedle saxofonů i flétna. Jako třetí přijde na řadu titulní, takřka sedmnáctiminutová Valentýnská svita, neboli The Valentyne Suite. Má tři části: January's Search, February's Valentyne a The Grass is always greener... Colosseum tu předvede celý svůj instrumetář - hrají Dave Greenslade na varhany, vibrafon a klavír, Dick Heckstall-Smith na tenor i sopránsaxofon, James Litherland na kytaru, Tony Reeves na baskytaru a Jon Hiseman na svou úctyhodnou bicí soupravu. Zazní i bezeslovný vokál pánů Greensladea a Litherlanda.

00542410.gif

Přejeme vám příjemné probouzení. . .