Tomáš Samek: Andrej Babiš a sociální dynamika německého trhu
Pravicoví i levicoví ekonomové se shodují na tom, že je naše ekonomika závislá na Německu. Jistou dobu se věřilo, že je tato závislost přímočará: německý hospodářský vzestup nebo úpadek je prý s několikaměsíčním zpožděním spolehlivě kopírován českou ekonomikou.
Dnes se ukazuje, že tak jednoduché to není: Německu se v některých parametrech může zrovna dařit, aniž se to nutně projeví stejnou měrou u nás. Jestliže je například v dnešním Německu nezaměstnanost nižší než před vypuknutním finanční krize, nelze totéž tvrdit o nezaměstnanosti v Čechách, na Moravě a Slezsku.
Bohužel ne všechny pozitivní vývojové trendy se automaticky překlápí směrem k nám. Přesto existuje jeden takový, který se u nás prosazuje, ačkoli naše veřejné debaty mu nevěnují valnou pozornost: jde o to, jak nás ovlivňuje míra, v níž německá vláda posiluje prvky sociálního státu. Podívejme se nejprve o pár let zpět.
Na začátku nového milénia bylo Německo považováno za nemocného muže Evropy. Britský týdeník Economist o něm psal jako o "obrovi na hliněných nohou" a podobné metafory se objevovaly i v německém tisku. Zavedením Hartzových reforem se významně zredukovala míra sociálního státu se všemi kladnými i zápornými důsledky, které to přineslo.
O těch kladných se u nás mluví často, bude tedy dobré zmínit se aspoň o jednom záporném: po mnoha dekádách obecné hojnosti se v Německu objevuje něco, nač tato země nebyla zvyklá: nepřehlédnutelně silná vrstva chudých lidí. Příjmově spodních dvacet až třicet procent populace se má hůř a v dlouhodobé perspektivě se zdá, že tato vrstva spíše narůstá.
Německý průmysl v ní nachází levnou pracovní sílu, kterou již nemusí v takové míře hledat v zahraničí. Pokud tedy Německo odbourává sociální jistoty, zpomaluje se odliv německého kapitálu do zemí s levnější pracovní silou. Ne všechny druhy výroby je vhodné přemisťovat do Indie nebo Číny; některé z nich skončí u nás.
Platí i opačný trend: pokud začnou převládat záporné důsledky politiky škrtů a pokud to zároveň německá platební bilance umožňuje, začíná u sousedů převládat tendence k posilování sociálního státu. Jedním z jejích posledních projevů je zavádění všeobecné minimální mzdy v poměrně velkorysé výši 39 000 korun.
Německo se tedy nyní nachází ve fázi, kdy spíše posiluje některé sociální prvky. To vede k tomu, že se k nám teď přemisťuje celá řada menších i středně velkých podniků, jak to dokládá například rozšiřující se průmyslová zóna u Stříbra a v dalších místech naší republiky.
Posílení německého sociálního státu je v našem zájmu přinejmenším v tom smyslu, že k nám přináší pracovní příležitosti a posiluje náš hospodářských růst. Promítne-li se tento trend do rostoucí životní úrovně v českých zemích, nebude to ani tak zásluha vlády naší jako spíš té německé.
Většinový český volič však takto neuvažuje a mívá sklon připisovat hospodářský úspěch domácím politikům. Nejvíc tomu z nich, kdo toho času požívá image pozitivního lídra, ať už právem nebo neprávem.
Jestliže podle průzkumů v českém elektorátu posiluje a upevňuje svou pozici Andrej Babiš, je docela možné, že popularitu za ekonomický vzestup sklidí v příštích volbách právě on, ačkoli s investicemi do německého sociálního státu nemá pranic společného.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
