Tomáš Koblížek: Vtipy o romském holokaustu? Filozofie jazyka mluví o sugar-coatingu

Příspěvkem do této debaty může být pojem sugar-coating, česky přikrašlování, s nímž nedávno přišel filozof jazyka Kyle Adams z kanadské University of Waterloo. Tento pojem ukazuje, jak současný rasistický humor funguje a proč sklízí úspěch.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Nežijeme v cenzuře. Polemika s Václavem Bělohradským

Vyjít můžeme z toho, co vůbec filozofové a filozofky chápou jako rasistický humor. Podle jedné z vlivných definic není rasistickým každý vtip, který zahrnuje předsudky například o Arabech, Romech či Židech. Jde o vtipkování, které má být či chce být humorné díky těmto předsudkům. Karikatury Židů či Arabů, ale třeba i počin Štěpána Kozuba tak podle tohoto pojetí jsou typem rasistického humoru. Máme se smát někomu, protože je z hlediska daného vtipu podřadný. Vedle toho však mohou existovat vtipy zahrnující rasismus pouze „mimochodem“: dotyčný vtip má jiný terč či jiné téma než danou skupinu lidí.

Jak do těchto úvah vstupuje pojem sugar-coatingu? Toto slovo označuje strategii, jejíž pomocí lze jinak nepřijatelné, například právě rasistické, postoje učinit přijatelnějšími jejich obalením do libé či líbivé formy.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Svoboda slova pro jedny jako umlčování druhých. Co je antinovinářská hate speech?

Zmíněný Kyle Adams se zaměřuje především na dvě techniky, které mají tento cíl. Jednak lze rasistický postoj vyjádřit právě ve formě vtipu, obalit ho humorem, přičemž „legračnost“ umožňuje publiku rasismus lépe vstřebat. Druhá technika spočívá v prezentování daného rasistického projevu jako něčeho, co říkat a oceňovat vyžaduje odvahu. Posluchači konzumující daný projev zde mají příjemný pocit z toho, že se nebojí účastnit tak „nebezpečné události“, jako je například hlásání protiromských názorů.

Současný rasistický humor je pak charakteristický tím, že propojuje obě tyto techniky. Jednak vyjadřuje rasismus ve formě zábavy, jednak chce vyvolat libost skrze komikovo upozorňování na to, že se publikum odvážně podílí na něčem nekorektním, ba zakázaném. Zmínky o všudypřítomné cenzuře jsou vlastně nedílnou součástí rasistického vtipkování.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Co je propaganda a co nám způsobuje? Odpovědi nabízí současná věda

Nechme nyní stranou jinak významný fakt, že tento humor není projevem disidentství, ale konformismu. Podle řady průzkumů je negativní pohled na Romy stále velmi rozšířeným postojem. A ponižování Romů bohužel není neběžná praktika.

Zaměřit se ale můžeme ještě na dva jiné body. Pojem sugar-coating je dalším příspěvkem k širší debatě o tom, jakým způsobem dokáže jazyk proměňovat věcně nepřijatelné postoje v něco přijatelného. V jiné úvaze jsem hovořil o technikách, které umožňují snadno šířit rozmanité extrémistické postoje pomocí nepřímých označení či dovětků. Sugar-coating ukazuje, že rasismus lze také snadněji šířit, pokud je vložen do příjemné formy.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Od „Sorose“ po „chirurgy z dovozu“. Filozofie jazyka popisuje radikalizaci veřejných projevů

Zároveň je dobré zabývat se tím, jak se vůči humoru podobného ražení vyhraňovat, a přitom v šiřitelích rasismu neposilovat onen klamný pocit, že jsou následovníci disidentů. Pro začátek lze vyjít z upozornění, že jim za jejich rasismus v životě rozhodně hrozí méně útrap než jejich terčům kvůli tomu, že jsou jejich terči. Ve světě, kde je někdo běžně nálepkován jako příživník či parazit, samozřejmě na dotyčného nečeká nic dobrého. Možná to je hlavní poučení plynoucí z pojmu sugar-couting. Za sladkou zábavu občas někdo musí hořce platit.