Tomáš Koblížek: V čem se mýlí kritici filmu Velký vlastenecký výlet

Často zaznívá, že se tvůrci filmu nesnažili těmto lidem porozumět nebo že se k nim staví povýšenecky. Je ale snaha o porozumění vždy ten nejlepší možný přístup? Proč je lepší než snaha o to vyvrátit očividné smyšlenky? A proč by snaha o to vyvrátit nějakou smyšlenku měla být nutně povýšenecká?

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Vtipy o romském holokaustu? Filozofie jazyka mluví o sugar-coatingu

Uvedení filmu Velký vlastenecký výlet do českých kin doprovází jeden paradox. Ačkoli snímek zjevně vzbudil u diváků spíše pozitivní reakce, většina recenzí filmu dosud byla – tento text dopisuji 25. srpna – spíše kritická. Tento paradox není zcela překvapivý: rozpor mezi diváky a kritiky možná není pravidlem, ale rozhodně ani výjimkou.

Překvapivější v tomto případě je, jaké nedostatky kritici filmu vytýkají. Jako příklad lze vzít recenzi od Tomáše Stejskala pro Seznam Zprávy, která zahrnuje řadu námitek objevujících se i jinde. Autor mluví o již zmíněné povýšenosti filmařů a také o tom, že snímek selhává, protože výlet do blízkosti fronty nikoho z výletníků o ničem nepřesvědčil.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Boj proti spiklencům ve slovenské kultuře

Cituji přímo z recenze: „Velký vlastenecký výlet … se zaštiťuje humanismem. Snaha polepšit nenapravitelné hříšníky však působí především jako projev nadřazenosti tvůrců – lidí z toho „správného“ názorového tábora – nad protagonisty. A tedy jako gesto, které příkopy nakonec spíše prohloubí.“ A recenzent dále dodává: „Celý snímek připomíná trochu zvrhlý typ turistiky. Pojďme vozit skupinku „dezolátů“ od jedné smutné a děsivé scenerie ke druhé a uvidíme, co se stane. Vlastně nic. Jejich názory se nijak nezmění.“

U těchto výtek ohledně nadřazenosti tvůrců je dobré si položit otázku, co by znamenala požadovaná ne-nadřazenost. Přistupovat k obhájcům Putinovy invaze tak, že i oni mají kus pravdy? Že pravda je někde uprostřed, takže Ukrajina možná také trochu napadla Rusko nebo že si Ukrajinci o napadení vlastně trochu říkali?

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Co je propaganda a co nám způsobuje? Odpovědi nabízí současná věda

V současné teorii poznání, například u britského filozofa Quassima Cassama, se vyskytuje pojem intelektuální arogance. Tu charakterizuje, že se někdo nesnaží svá tvrzení, ať už pravdivá či nepravdivá, podložit jakýmikoli argumenty. A také že bez argumentů odmítá tvrzení, která mu nevyhovují – ať už odpovídají pravdě, či nikoli.

Specifikum Velkého vlasteneckého výletu spočívá v tom, že je v tomto smyslu mimořádně nearogantním filmem. Jeho tvůrci se snaží podložit svá přesvědčení nejen slovním argumentováním, ale skutečností samou: odvezou své názorové oponenty přímo do centra dění, kde dochází k těžko popsatelným zločinům. To, že podporovatelé ruské agrese ani tváří v tvář tomuto nejsilnějšímu argumentu nezmění své postoje, není projevem arogance tvůrců, ale dotyčných podporovatelů invaze. To oni zcela tvrdošíjně trvají na svém, aniž jasně vysvětlí proč.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Umění a extrémismus. V Česku se šíří konspirace s literárními kořeny

Stejně jako tvůrci filmu se domnívám, že je nesprávné obhájce Ruska kvůli tomu nějak ponižovat, je třeba s nimi mluvit. Ale zároveň není správné hovořit o nadřazenosti či povýšenosti na straně filmařů a požadovat od nich, aby „vystoupili ze své názorové bubliny“, jak se píše v jiné recenzi. Vystupování z vlastních kruhů tu nedává smysl, nakolik by porozuměním pro lháře filmaři zároveň obětovali kus porozumění pro terč jeho lží. Jak jinak by Ukrajinci vnímali moment, kdy by tvůrci filmu začali projevovat pochopení pro  myšlenkové pochody svých dočasných svěřenců?

Na závěr upozorním, že kritiky Velkého vlasteneckého výletu zahrnují ještě jeden zvláštní předpoklad. Snad všechny počítají s tím, že neúspěch snahy změnit něčí přesvědčení automaticky znamená neúspěch filmu, který tuto snahu zaznamenává.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Od „Sorose“ po „chirurgy z dovozu“. Filozofie jazyka popisuje radikalizaci veřejných projevů

Takovou snahu o změnu, svého druhu příběh, ale můžete natočit dobře i špatně.

Pokud vám nějaký film prostřednictvím obdobného příběhu ukáže realitu něčího utrpení, aniž by jen šokoval, a znázorní myšlenkový svět lidí odmítajících toto utrpení vzít vážně, aniž by je pouze ponižoval, těžko lze mluvit o neúspěšném snímku. Velký vlastenecký výlet toto vše zvládl, a jeho tvůrci si zaslouží ocenit za to, že nyní takový film existuje.