Tohle je takzvané B.S.D., neboli Budoár staré dámy...
Vydavatelství Indies přišlo nedávno se dvěma debutovými nahrávkami domácích kapel - Chorchestru a Budoáru staré dámy. Obě pozornosti hodné, obě něčím přitažlivé, přesto každá na docela opačném pólu přístupu ke své hudbě. Pokud na těchto místech byl Chorchestr nedávno zmiňován jako kapela formálně dokonalá, hudebně až rutinérská a obsahově lehce upozaděná, Budoár staré dámy by se dal vymezit na základě pravých opaků. Muzikantsky nijak dokonalí či objevní, přesto původní, něčím přitažliví, uvěřitelní.
Budoár staré dámy, kapela ze tří pětin dámská, dostala svůj základ před čtyřmi lety, původně jako duet sourozenců (tehdy patnáctileté tvůrče nevybouřené Marty a bratra Štěpána) Svobodových s bazarovou kytarou a bubny kdesi ve sklepě. Pozvolné seznamování s možnostmi nástrojů prokládali skládáním písní "o své babičce" (což, jak sami říkají, dělají dodnes), když došlo k jejich rozšíření na regulérní kapelu a vznikla potřeba názvu pro první koncert, nemuseli pro něj daleko, termín jim půjčila již zmiňovaná babička, na svůj budoár patřičně hrdá. Cesta k nahrání demosnímku nebyla dlouhá a rozhodně ne marná. Předloni byli na základě něj pozváni na přehlídku mladých talentů v rámci festivalu "Alternativa", zjevně uhranutá porota jim dala ocenění nejvyšší, a to jim jistě usnadnilo i cestu za prvním regulerním albem - ta byla dokonána letos na podzim.
Jistě, i na debutové desce "Na hraní" /Indies, 2002/ by se dalo (stejně jako u nedávno zmiňovaného Chorchestru) hovořit o zjevných žánrových motivacích kapely. Ze skladeb je cítit tu tatabojsovská hravost textů spojená s živlem ve výrazu ("Myslitelé"), někdy přelitá až v jakousi punkovou naléhavost ("Průchod Nemesidy"); zpěv Marty Svobodové se nemůže vyhnout stavění vedle kolegyň ze Zubů nehtů ("O slečnách, pihách a cihlách", "Dravá"), případně slovenských, podobně srdečně orientovaných Tornádo Lue ("Rozhovor 9.5.1945", "Průchod", "Pomsta neuklízející kozeně") - s posledními dvěma jmenovanými mají společnou i schopnost skládat stručně, úderně a kondenzovaně, aniž by písně postrádaly hitový potenciál (za takové jako "Kostičkama na kost" či "Usnul dub nad stádem hub" by se nemuselo stydět leckteré rádio). Předestřená přirovnání mohou však sloužit jen velmi orientačně, pro B.S.D. jsou tyto inspirace možná pouze podvědomé a pro to, co dělají, jistě nejsou tím hlavním; evidentní a určující je u nich touha být za sebe a odkrývat především vlastní vnitřky.
To, že jsou autorské texty někdy gymnaziálně přemoudřelé ("Myslitelé") nebo tu a tam uvíznou v kouzlu jakési rebelské roztomilosti ("O zázračném šampónu a krému"), ani to, že je hudba Budoáru tak trochu zajatá v bigbítových klišé, na jejich debutové nahrávce nepřekáží a člověk tyto nešvary rád toleruje. Důležité jsou chuť do hry, důvěra ve vlastní tvorbu a mít co předávat; v těchto vlastnostech je Budoár staré dámy pevný a jistý v kramflecích. Nakonec, už to, jak B.S.D. definují sebe samotné, je dost příznačné: "Naše písničky jsou prosté, ale upřímné. Hrajeme duší, nástroje jsou jen prostředky. Léčíme deprese a smutky. Nejsme ale vtipní. Neladíme. Nesvlékáme se. Nehýbeme se. Nejsme krásní. Nejsme technicky zdatní. Nejsme moderní. Nesnažíme se. Jsme."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
