Theodor Lessing - filozof činu

30. leden 2006

Seděl jsem v restauraci obchodního domu Ikea na pražském konci dálnice Plzeň - Praha. S antivegetariánskými masovými kuličkami jsem se hnal ke stolu u okna, abych viděl do krajiny. Místo ní se mi v šíř i v dál naskytl pohled na lán neladných obchodních domů přeťatých dálnicí, na nehostinná parkoviště marně oživovaná barevnými plandajícími hadry. V mém životě tohle je druhá největší proměna. Ta první - pochopitelně - když jsme se zázračně zbavili diktatury proletariátu. Druhá: Před čtyřiceti lety jsme na nedělní výlet vyjeli trolejbusem do Jinonic a vydali se tímto směrem do volné krajiny. Mezi pole, kolem remízků a zarostlých pískoven, po cestách vroubených ovocnými stromy, právě dozrávaly švestky. Že za pár let tuhle krajinu takhle porychtujeme, nikdo by nevěřil.

Ta volná, mírně zvlněná krajina s pozdněletními oblaky se mi znovu vynořila při zahájení výstavy Theodor Lessing - filozof činu v Muzeu Českého lesa v Tachově. Lessing se narodil v roce 1872 v Hannoveru a zemřel kulkou zaplacených vrahů v roce 1933 v Mariánských Lázních. Sám se uvádí slovy: "Měl jsem rád vřesoviště a slatinu, mraky, déšť a vítr. Miloval jsem květiny a zvířata, jak jsem nikdy nemiloval žádného člověka, kromě jednoho." Už v roce 1925 Lessing veřejně varoval před volbou Hindenburga jako říšského presidenta: "Hindenburg je Zero, ale dějiny učí, že za každým Zero stojí Nero." Na anketní otázku levicových novin, co říká pětiletému plánu v SSSR, odpověděl ve smyslu, že "utlačovaní dneška se stanou utlačovateli zítřka, proto nesázím na hospodářský vzestup proletariátu, i když si ho přeju, ale na nadprůměrně citlivé a zjemnělé jedince, kteří budou stát před volbou společnost buď změnit, a nebo v ní zhynout".

Byl velice citlivý, psal básně, ve škole dvakrát propadl: "Byl jsem neschopným žákem a probouzel jsem zoufalství všech učitelů. Viděl jsem v nich jen mučitele." Pod lavicí si zrovna psal poznámky pro své budoucí práce, když řídící učitel doporučil jeho tatínkovi, aby synka dal vyučit nějakému jednoduchému, nenáročnému řemeslu, neboť je duševně neschopný. Nakonec vystudoval medicínu, ale léčením se nikdy nezabýval. Přednášel v Hannoveru filosofii, vycházel hlavně ze Schopenhauera, stal se politicky angažovaným pedagogem, aktivistou, publicistou, ekologem..., děsil se zmermomocňování jedinců i krajiny, populismu. Když Židé začali být diskriminováni, sám se ke svým židovským kořenům začal veřejně hlásit. Před pronásledováním uprchl do Československa, bydlel v Mariánských Lázních. Na jeho hlavu byla vypsána odměna 80 tisíc říšských marek O tom, jak bude dopaden a zabit, napsal působivý sarkastický text, prodchnutý až haškovským humorem: "Jeden polský Žid, kolem kterého jsem šel, na mě něžně pohlédl a zamumlal: "Gebenschtes Ganeffköppele" (jidiš: požehnaná zločinecká hlavička). Aha, bylo mi jasné: Ten by chtěl pár penízků také."

Z okna obchodního domu Ikea zírám na to zrůdné prostředí vůkol a napadá mě, že spor, který vedeme, není politický, ale společenský, vlastně lessingovský: Je to předem prohraný boj jemných lidí s hrubootesanci, jimž svatého není nic. Radujme se však, že na naše hlavy není vypsána žádná odměna.

Výstavu "Theodor Lessing - filozof činu" věnoval tachovskému muzeu Horst Tanwaldt z Hannoveru a zahájil ji lessingovský badatel Gregor Kojdl. Potrvá do konce února.

autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.