Thelma bez Louisy, zato s nadpřirozenými schopnostmi

I ve svém novém filmu Thelma se výrazný skandinávský tvůrce Joachim Trier společně s dvorním scénáristou Eskilem Vogtem zaměřuje na téma outsiderství, byť ze svého stylu zaměřeného na realistické vykreslení postav a autenticitu se tentokrát oba autoři výrazně posunuli do žánru mysteriózního thrilleru. Dle jejich vlastních slov se pro příběh dívky sužované bojem s vlastním podvědomím, traumaty a tužbami inspirovali v žánru italských hororů giallo ze 70. let nebo dnes už kultovním queer hororem Hlad režiséra Tonyho Scotta z roku 1983. Inspiračních zdrojů ale pozorný divák může ve snímku, který vypráví příběh plaché dívky Thelmy obklopované sérií nadpřirozených událostí, nalézt celou řadu, přes Carrie od Stephena Kinga až po postavu Eleven ze seriálu Stranger Things. Z těchto předobrazů tvůrci přejímají především tendenci vzít téma, které je hluboce lidské (například osamělost, úzkost nebo smrtelnost) a usadit jej do prostředí konkrétního specifického žánru.

Thelma, 2017|foto: Aerofilms

Propuknutí zakázaných citů jako rozbuška série fatálních událostí

Svým zaměřením na probouzející se ženskou tělesnost a snahu o sexuální sebeurčení, doprovázenou paranormálními událostmi, však Thelma pomyslně navazuje především na snímky z posledních let, jako Neon Demon, Personal Shopper či Raw. Postupné objevování lesbické sexuální orientace hlavní hrdinky zde není pouze hrou na efekt, ale tvůrci skrze něj ilustrují hrdinčin vnitřní konflikt, kdy fascinace jinou mladou ženou je pro ni v rozporu s náboženskou výchovou. Propuknutí do té doby zakázaných citů slouží jako rozbuška k sérii fatálních událostí, které ale nakonec dovedou Thelmu k přijetí vlastní jinakosti. Vzhledem k událostem v poslední třetině snímku, kdy dochází k objasnění telekinetických schopností hlavní hrdinky a záhadnému mizení lidí v jejím okolí, ji ale můžeme začít vnímat jako ambivalentní figuru. Jednou z tragických událostí na konci filmu tvůrci naznačují, nakolik je důležité, aby Thelma své schopnosti ovládla. Zároveň ale nevyvrací, že se tak pro své okolí a sebe samu může stát hrozbou.

Joachim Trier zde příznačně používá styl vyprávění zaměřený na hlavní postavu. Ve filmu tak absentuje perspektiva ostatních protagonistů a vyprávění nás úmyslně fixuje na hledisko samotné Thelmy. Zároveň testuje, kam až je možné v rámci zvoleného stylu vyprávění zajít při znázorňování imaginativních výjevů vytvářených za přispění trikových sekvencí. Tvůrci pracují se širokoúhlým formátem a hrdinku často staví doprostřed záběru. V návaznosti na zvolený formát se Thelma v široce pojatém prostoru jeví jako výrazně menší. Takový způsob snímání odkazuje k samotné titulní postavě, která má ale díky svým schopnostem možnost sebevětší prostor ovládnout, i když se v něm na první pohled skoro ztrácí. Tvůrci zde zároveň výrazně kontrastují městské a přírodní scenérie. Odosobnělost a značnou sterilitu moderního velkoměsta střídají pasáže divoké a chladné severské krajiny. Právě v ní hlavní hrdinka nakonec objeví svou pravou identitu. Takové řešení nás odkazuje k nejstarší konvenci queer filmů, které dopřávají postavám tělesné probuzení a sebepřijetí v lůně všeobjímajících přírodních scenérií.

Thelma, 2017|foto: Aerofilms

Kombinace evropského uměleckého filmu a mysteriózního thrilleru

Film se po celou svou velkorysou dvouhodinovou stopáž snaží kombinovat přístupy evropského uměleckého filmu a zároveň žánru mysteriózního thrilleru. Vizuální opojností některých scén jako by ale tvůrci maskovali, že přesně neví, na co se v příběhu chtějí zaměřit. Prvek nadpřirozena zde sice kreativně rozvíjí vnitřní život hlavní hrdinky, ale zároveň nedokáže skrýt některé logické nesrovnalosti v ději a vývoji postav. Atribut mysterióznosti tak občas působí jako alibi, kdy není nutné věci doříkávat, jednání uzavírat a konání postav jasně motivovat. Dramaturgickou nedotaženost scénáře však snímek dohání promyšlenou kompozicí záběrů a povedeným castingem. Začínající norská herečka Eili Harboe v titulní roli v podstatě neopustí plátno a je hlavně její zásluhou, že si i natolik rozporuplná postava jakou Thelma je, dokáže po celou dobu získat divákovu pozornost.

Thelma, 2017|foto: Aerofilms

Thelmu vysílá Norsko k nominacím na Oscara pro nejlepší zahraniční film. Konkurence silných evropských queer snímků, které do tohoto klání letos zasáhnou, je však silná. V porovnání s finským životopisným snímkem Tom of Finland nebo francouzským aktivistickým dramatem 120 BPM, které spojuje silný společenský přesah, vypadá Thelma přeci jen jako o dost slabší kandidát.

Thelma (Norsko, 2017)
Režie: Joachim Trier. Scénář: Joachim Trier, Eskil Vogt. Kamera: Jakob Ihre. Hudba: Ola Fløttum. Střih: Olivier Bugge Coutté. Hrají: Eili Harboe, Kaya Wilkins, Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen ad. 116 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR: 14. 12. 2017)