Thank you very MAČ!
Měsíc červenec je v Brně zasvěcený literatuře. Brněnské nakladatelství Větrné mlýny pořádá letos už 12. literární festival Měsíc autorského čtení, ve zkratce MAČ.
Měsíc autorského čtení je největším literárním festivalem svého druhu ve střední Evropě. Od prvního do posledního červencového dne probíhá na scéně Divadla Husa na provázku autorské čtení pozvaných prozaiků, básníků i dramatiků, kteří prezentují svou tvorbu a nově vydaná díla. Každý rok se představují čeští známí a méně známí spisovatelé, přičemž česká linie je paralelně obohacená o jednu zahraniční oblast. Letos se česká linie rozšířila o slovenskou. Zahraniční sekci představují autoři z Polska. V předchozích letech se k českým literátům přidali autoři francouzští, rakouští, kanadští nebo běloruští.
Hlavními organizátory a iniciátory festivalu jsou šéfredaktoři Větrných mlýnů Pavel Řehořík a Petr Minařík: „Měsíc autorského čtení vznikl v roce 2000, deset let probíhal výlučně v Brně, teprve loni poprvé jsme se rozšířili taky do Ostravy.. Protože to mělo mimořádný úspěch, tak jsme si letos dovolili festival rozšířit ještě dál, na Slovensko do Košic a do Polska do Wroclavi. Každý festivalový ročník má čestného hosta, to je jinými slovy literatura vybrané země. Letos je to Polsko. Čili se představí den po dni 31 spisovatelů z Polska.
Výjimečný může být v tom, že je tak „mega“. Výjimečný je asi i díky publiku, protože kdyby festival neměl své publikum a kdyby na něj lidi nechodili, tak by neexistoval. Je to takový „pankáčský“ festival, protože roste tak nějak sám a dělají ho lidi, kteří na něj chodí. Je to takový Colours of Brno.“
Letošní ročník byl zahájený vernisáží výstavy fotografií nazvané Thank you very MAČ. Na fotografiích Davida Konečného jsou zachyceny tváře českých spisovatelů, kteří četli na dvou předchozích ročnících Měsíce autorského čtení – mezi nimi Jan Balabán, Patrik Ouředník, Arnošt Goldflam, Petra Hůlová, Pavel Kohout nebo Michal Ajvaz.
Pořadatelé se nebojí rok od roku zvyšovat organizační náročnost festivalu. Na letošním česko-slovensko-polském ročníku se představí 62 spisovatelů, které čeká festivalové turné, jehož základní okruh činí zhruba 1 130 km. MAČ se totiž rozšířil i za hranice České republiky.
„Největší impuls přišel v loňském roce, kdy za námi přišel Čestmír Kopecký, že by rád, v rámci kandidatury Ostravy v roce 2015 na Evropské hlavní město kultury, aby byl festival exportován z Brna do Ostravy. Takže pak festival proběhl i v Ostravě. Byl tak úspěšný, že nás Kopecký pozval před komisaře Evropské unie, abychom to tam obhájili, a díky tomu, myslím, Ostrava ten titul nezískala (smích).
Nicméně nás to tak navnadilo, že jsme poté pokračovali na Košice a na Wroclav. Po jistých peripetiích s Krakovem a jinými polskými muzeálními městy jsme se nakonec domluvili přes dramaturgyni polské části Renatu Putzlacher-Buchtovou na Wroclaví. Jako takové vhodné outsiderské město. Srovnatelné s Brnem, Ostravou a Wroclaví, nám přišly Košice, které jsou zapomenuté bohem, i úředníky, i vládou. A taky proto, že to není blízko. Aby to byla pro lidi, když už jedou, cesta a ne cíl.
Je důležité, že jsme chtěli, aby to byl festival takzvaných druhých měst, proto jsme nevolili Bratislavu, proto jsme nevolili Varšavu. Brno taky není hlavní město. Tak jsme se chtěli držet v těch menších městech, která jsou zdánlivě kulturně méně napěchovaná, takže se tam lépe prosazují tyto akce,“ dodávají Pavel Řehořík a Petr Minařík.
V pátek 15. července, tedy přesně v polovině festivalového maratonu, pokřtila svou novou sbírku česká prozaička, básnířka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová. V předchozích letech vydala prózy Žluté oči vedou domů, Má nejmilejší kniha a knížky pro děti. Sbírka Zatýkání větru je její básnickou prvotinou a z velké části je inspirovaná jejím životem v Brazílii a ve Španělsku, kde učila český jazyk. Barvy, vůně, lidé i teplo jižních zemí ji inspirovali k napsání prvních veršů, z nichž některé se staly textovou předlohou pro písně Moniky Načevy.
„Inspiračním zdrojem jsou pro mě spíš vnějškové obrazy. Když něco vidím a silně mě to zasáhne. Nebo taky hodně hudba a hudební texty. Když slyším text v češtině, španělštině, portugalštině nebo jiném jazyce, kde mě zaujme nějaké spojení. Já teď zažívám paradoxně v Česku to samé, co jsem zažívala v Latinské Americe. Připadám si tady jako cizinka a vidím všechno jinýma očima, než jsem viděla dřív. Protože čím víc se na nějakou věc koukáte, tím víc je vám všednější. Já jsem teď přijela a strašně jsem se divila, jak je ta Praha nádherná, jak je Kroměříž fascinující. Obrazy, které jsem měla denně před očima, mi připadaly už všední. Mám to teď tak, že jsem cizinkou ve vlastní zemi a modlím se, aby to trvalo co nejdéle.
Celé moje psaní je hodně postavené na kontrastech. Když jsem psala Žluté oči, tak hlavní kontrast byl obraz šedivé zimní Prahy vůči letnímu Sao Paulu plnému vůní, pestrosti a obrazů. Přesně taková je i má poezie – svět je krásný, křehký, nádherný a zároveň krutý. V Latinské Americe díky sociálním rozdílům, díky násilí a drogovým mafiím a spoustě dalších zlých věcí je ten kontrast ještě živější,“ řekla Markéta Pilátová.
Autorské čtení dokazuje přesah, který literatura může mít, pokud je sdílená více lidmi, v daném okamžiku, na daném místě. Jan Balabán vystihl podstatu Měsíce autorského čtení v dubnu 2010 na konferenci k festivalu: „Když to někdo umí a někomu se chce, stane se něco zvláštního, co není ani moc drahé ani moc atraktivní, ale svým způsobem vzácné. Dojde ke sdělení mezi lidmi. A to je nejkrásnější na autorském čtení.“
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
