Termín keltská hudba je spíš pro lingvisty, říkají členové kapely Poitín

11. červen 2018

Plzeňští muzikanti hrají už 22 let lidovou hudbu z Irska, Anglie i Bretaně. Skladby aranžují po svém a opatřují je originálními názvy.

Poitín je termín pro irskou pálenku, která se v Irsku dlouho pálila ilegálně – možná i proto, že obsah alkoholu je minimálně 90 %. K tomuhle názvu přišla plzeňská kapela víceméně náhodou, a už dávno přestala své fanoušky učit, jak mají název správně vyslovovat. Vznikla v roce 1996 a přes nejrůznější etapy (jeden čas čítal Poitín úctyhodných 10 hráčů, mezi nimi třeba i harfeníka, akordeonistu a francouzskou zpěvačku) se ustálila na počtu pěti členů. Hrají v nástrojovém složení kytara, housle, irské flétny – tzv. tin whistle, bouzouki a buben bodhran. Právě poslední dva jmenované nástroje zazněly v ArtCafé naživo.

„Prvním Irem, který přivezl bouzouki z Řecka do irska, byl Johny Moynihan z kapely Sweeney‘s Men, ten příběh je úzce spojený s renesancí irské lidové hudby v 60. letech minulého století“, říká Jan Brabec, který bouzouki před lety nahradil mandolínu. „Má trochu jiné ladění než původní řecký nástroj, i stavba je trochu jiná, má kulatější korpus. Dnes už je bouzouki zahrnuto do irské hudební tradice.“ Bodhran je speciální bicí nástroj, který se v irské hudbě tradičně používá, jedná se o svislý rámový buben s koženou blánou. Exemplář, který přinesl Jeremy King, má dokonce zdvojenou blánu z kozí kůže a hraje se na něj speciální paličkou. „Není to jen perkusní nástroj, intenzitu zvuku můžete výrazně tlumit dlaní,“ předvádí Jeremy King praktickou ukázku hry na bodhran.

Jaké jsou tradiční formy, které v irské hudbě najdeme?

Spontaneita není Čechům vlastní, ale balfolk umí lidi roztančit

Balfolk Mazurka

Vysvětlit, co to je balfolk, není jednoduché. V ArtCafé o této moderní taneční world music mluvili Eva Dryjová, Monika Kadaňková a Daniel Kahuda, člen kapely ba.fnu.

Jsou to především jig a reel, speciální taneční fromy, které se neustále vyvíjejí a kterým odpovídají konkrétní taneční kroky. Kromě instrumentálek zpívá Poitín řadu písní z Irska, Skotska, Walesu, Anglie. „Jsou to písně o lásce, o ztracené lásce, vraždách, sebevraždách, o touze po domově, ale taky třeba hospodské popěvky, které oslavují omamné nápoje,“ přibližuje Jeremy King a Jan Brabec doplňuje: „Často jsou to ale i velmi vtipné skladby, Irové mají svérázný smysl pro humor, jedna písnička se třeba jmenuje Kočka, která jedla svíčku.“

Texty Poitínu jsou ze života

Northern Soul – hudba, která nepotřebuje hity. Písně se vám vlijí do krve

Northen Soul Prague Allnighters

Všechno to začalo na přelomu 60. a 70. let. V severní Anglii začali objevovat černošskou hudbu a americký soul ovládl undergroundové prostředí tanečních parketů. Tak se zrodil northern soul. Své příznivce si nachází poslední roky i v Česku.

Poitín hraje tradiční hudbu z Irska, Skotska, Anglie nebo Bretaně, často spojuje lidové taneční melodie do setů a opatřuje je originálními názvy. Třeba písnička Tuesday from 6pm odkazuje k prosté skutečnosti, že totiž kapela Poitín už dlouhá léta pořádá v tento čas každotýdenní pravidelné zkoušky. „Písnička Tired by kids zase vznikla, když bývalý člen Tomáš, hráč na concertinu, chytil inspiraci v absolutním vyčerpání z dětí. Je to všechno ze života,“ popisuje skladatelskou praxi Poitínu Jan Brabec.

Postupně Poitín vydal sedm alb, poslední je Simply Pleasures z roku 2016. Kapela hraje na koncertech nejen v plzeňském kraji, má za sebou turné po Polsku nebo Bretani a občas vystupuje i na festivalech pořádaných kolem tradičních irských svátků jako je Beltain nebo Den sv. Patrika. A hrát spolu je evidentně pořád baví.

A jakže se název kapely vyslovuje? Poslechněte si záznam celého ArtCafé s hudbou kapely Poitín a dalšími podobně laděnými skladbami, které vybral Petr Dorůžka.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.