Terezín, Lodž, Osvětim… Osudy ve stínu šoa
Příběhy tří žen, jejichž život tragicky poznamenala druhá světová válka a holocaust, líčí Klára Fischleinová v knize nazvané Osudy ve stínu šoa. Vydalo ji nakladatelství P3K, specializující se především na judaismus a moderní dějiny židovského národa.
Teprve pětadvacetiletá autorka záslužně nechává ve své první knize promlouvat tři ženy o několik generací starší, jejichž životní osudy si rozhodně zasloužily zaznamenat a zprostředkovat současným čtenářům. Přestože vstoupila do života dotyčných žen víceméně náhodou, dokázala si během několika let získat jejich naprostou důvěru. V knize ovšem nenalezneme úplně všechno, s čím se jí trojice pamětnic během řady rozhovorů svěřila, leccos zůstává takříkajíc „mimo záznam“. Některé rány se totiž ani po letech zcela nezahojily, a čtenáři nezbývá než spolu s autorkou respektovat přání zpovídaných žen.
Jaký smysl má další osobní výpověď?I tak je nutno ocenit odvahu každé ze tří pamětnic připomínajících si své nejbolestivější zážitky, které při tom byly vedeny jediným, společným cílem - poskytnout zejména mladé generaci pravdivé svědectví o zažitých hrůzách, aby se něco podobného již nikdy nemohlo opakovat. Mohlo by se zdát, že takových výpovědí máme v nejrůznějších podobách už dostatek. Odpověď na otázku, jaký smysl má číst další osobní příběh tohoto ražení, obsahuje již samo slovo „osobní“. Neměli bychom zapomínat, že máme co do činění s osudy konkrétních lidských jedinců. I proto žádá jedna ze zpovídaných žen autorku, aby použila hlavně detaily typické právě pro ni samotnou, protože obecně známá fakta již nikoho nezajímají.
Nutno podotknout, že šoa či holocaust sice tvoří středobod všech tří příběhů, ty však ve zkratce představují celé dosavadní životy vybraných žen. Do knihy tudíž vstupuje řada dalších témat a motivů spjatých s osudem československých Židů v průběhu 20. století - sionismus, předválečný a poválečný antisemitismus, vztah k Němcům po roce 1945, ba i emigrace.
Ostatně i válečné zkušenosti zpovídaných žen se v mnohém odlišují. Úvodní vyprávění Věry Štinglové nás zavede do ghetta v polské Lodži a následně do Osvětimi. Hrdinka následujícího příběhu Věra Vrbová naopak strávila celou okupaci v terezínském ghettu. A poslední z pamětnic Dita Krausová, přezdívaná někdy „osvětimská knihovnice“, se přes Terezín dostala do tzv. rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau. Historii tohoto zvláštního nacistického lágru je mimochodem věnována kniha Adama Drdy Zvláštní zacházení, která nedávno vyšla v edici Revolver Revue.
Místa, která měnila lidskou podstatuAť už to byl Terezín, Lodž, Osvětim nebo jiná místa, kde byly tyto ženy nuceny několik let dennodenně zápasit o holý život, dojmy, které si z nich odnesly, byly v lecčems podobné. Nedostatek místa, štěnice a vši, nepředstavitelná špína, zima a vlhko, věčný hlad, nekonečné apely, bující infekční choroby, naprostá ztráta lidské důstojnosti. A k tomu ustavičný strach z nejbližší budoucnosti, strach o sebe i své milované. Všechny tyto pro nás nepředstavitelné obrazy, pocity a vjemy ožívají ve vyprávění trojice starých dam s takovou určitostí a naléhavostí, jako by nás od nich ani nedělilo sedm dekád.
Ještě hlouběji než líčení nelidských životních podmínek však čtenáře zasáhne svědectví o nedostatku solidarity mezi samotnými vězni. O nevraživosti polských Židů v Lodži vůči jejich soukmenovcům z jiných zemí. O brutálním chování některých židovských kápů k ostatním vězňům. O proměně mnohých obyvatel tábora v bytosti hrubé, otrlé a sobecké, v nichž nově příchozí často nepoznávali své blízké, s nimiž se rozloučili teprve před pár měsíci.
Nejen pud, ale schopnost životaTři skutečné příběhy převyprávěné Klárou Fischleinovou jsou prosty rafinovaných uměleckých prostředků, romantizujících tendencí i falešného patosu. Nelze dokonce mluvit ani o žádném happy endu - vždyť po válce na dotyčné ženy čekal život ve stínu dalšího totalitního a protižidovsky orientovaného režimu, popřípadě emigrace. Přesto máme co do činění s vyprávěním, které je nejen poutavé a jímavé, ale též v sobě nese důležité poselství a jistou naději. Poselství o schopnosti člověka projít peklem, aniž by ztratil zájem o svět kolem a budoucnost lidského pokolení. A naději, že lidstvo poučené podobnými příběhy už nikdy nenechá takové peklo na zemi znovu rozpoutat.
