Tělesnost a senzuální zkušenost dominují výstavě tvorby Stanislava Podhrázského
Jednu z mimořádných osobností českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století - malíře, kreslíře a sochaře Stanislava Podhrázského představuje retrospektivní výstava „Neklidná krása“, kterou otevřela Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze
Stanislav Podhrázský se narodil roku 1920, vyučil se malířem pokojů a po válce studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde byl jeho profesorem malíř a grafik František Tichý. Pro jeho umělecký vývoj mělo velký význam setkání s radikálním surrealismem a s malířem Mikulášem Medkem. V roce 1950 ze školy odešel bez absolutoria a znovu tvořit začal až ve druhé polovině padesátých let. Vedle malby a plastiky je pro Podhrázského tvůrčí založení výjimečně důležitá i kresba, která dostává na výstavě velký prostor. Stanislav Podhrázský zemřel v roce 1999.
Od rozbitého džábu až po lunety zámku v Litomyšli
První patro je věnováno tvorbě z období od poloviny čtyřicátých let do počátku let šedesátých. Úvod naznačuje autorovu radikální surrealistickou etapu, která sice skončila zhruba v roce 1956, ale k níž lze vztáhnout i některé pozdější kresby. Podhrázský byl v jednotlivých, často od sebe krátce vzdálených časových úsecích hypnotizován jedním problémem, který zpracovával v mnoha variantách. Tak je v prvním patře představena kupř. skupina monumentálních figurálních kreseb z poloviny padesátých let s motivem rozbitého džbánu společně s pozdější reflexí tohoto námětu. Jinou kompaktní skupinu představuje série monumentálních figurálních kreseb taktéž z roku 1956, v nichž poprvé řešil vztah dvojice. Ve velkém sále prvního patra jsou umístěny dva monumentální kartony návrhů sgrafit pro lunety zámku v Litomyšli, na jehož sgrafitové obnově výzdoby pracoval v letech 1974–1988.
Fascinující kresby z rozsáhlé série dívčích aktů, zejména z let 1957–1959, otevírají druhé výstavní patro, kde jsou vystaveny práce z 60.–90. let. Zatímco pro ranější etapy Podhrázského tvorby byla mimořádně důležitá kresba, později výrazně vstoupila na scénu malba velkých koloristických a světelných kvalit. Tato část výstavy je koncipována v několika tematických souborech. Všechny se dotýkají hlubokých vrstev lidské emotivity, zatímco ale v prvním patře převažovala její divokost, v druhém patře dominuje Podhrázského hledání podob ráje. Nalézá ho ve splynutí ženy a krajiny, je ale rovněž ukryt v metaforických motivech ze zvířecí říše. Fragmenty ženského těla a zvířecí motivy vytvářejí vzájemně propojený emocionálně silný „bestiář“, jehož smysl spočívá v „řeči těla“, v odkrývání hlubokých živočišných, resp. původních vrstev lidské existence. Závěr tvoří soubor prací, v nichž umělec povýšil kaligrafické gesto na symbolickou tečku za svým dílem.
Kurátorské prohlídky s Marií Klimešovou: čt 12. 11. 2013, 14. 1. 2014 v 17.00, ne 23. 2. 2014 v 16.00Lektorské prohlídky: út 26. 11., 17. 12. v 16.30
