TEĎ. Poslechněte si Souzvuk z textů sochařky Evy Kmentové!

„Celý život jsem žila v jakémsi klusu,“ píše česká sochařka Eva Kmentová v květnu 1976 Olze Čechové, „dívala jsem se na mnoho věcí, potkala jsem dost lidí, ale jaksi rychle, zběžně. Teď je to jiné. Mám čas až někam na konec, mám čas dívat se mnohokrát na to, co se mi líbí, pozorovat věci dopodrobna. Žiju teď bez času, bez programu. Čas je vlastně program. Je to zcela zvláštní, nikdy před tím nepoznané. Tuto situaci nelze zažít v normálním životě, musí být člověk do ní vehnán. Ale když už je vehnán, je v jeho silách, aby toto zvláštní údobí prožil, aby ho pouze neproexistoval. Byla jsem zvyklá dělat si plány do budoucna – to se teď změnilo. Jsem vděčná za každý den, a co bude ‚zítra‘, o tom moc nepřemýšlím. Vlastně, i když jsem cítila, že můj život visí na vlásku, jsem neměla ani strach – vlastně jen pocit, že už si chci odpočinout. Asistent, který mně vysloveně zachránil život, mi říkal: Když je Vám zle, myslete na mraky: přijdou a zase odejdou.“

Eva Kmentová/ Stopy v krajině|foto: Egon Schiele Art Centrum Český Krumlov

Eva Kmentová se narodila 6. ledna 1928 a zemřela 8. dubna 1980.

Výběr z úvah, dopisů a básní sochařky Evy Kmentové, z textů Ludmily Vachtové, Jiřiny Haukové, Adrieny Šimotové, Jiřího Šetlíka, Karla Srpa, Jiřího Valocha a dalších vysíláme v repríze z roku 2018.