Tatiana Mosio Bongonga: Nechci lidi děsit. Chůze po laně je pro mě tak přirozená jako pro ostatní chůze po zemi

Francouzská provazochodkyně Tatiana-Mosio Bongongaová
Francouzská provazochodkyně Tatiana-Mosio Bongongaová

Cirkus jako zábava pro ohromení davu, nebo umění, kterým lze leccos sdělit? Francouzská provazochodkyně Tatiana Mosio Bongonga (35) v tom má jasno. „Cirkusem lze vyjádřit všechno. Pro mě je kupříkladu lano symbolem života i smrti,“ řekla ve Vizitce, již moderovala Veronika Štefanová. V Praze v rámci zahájení festivalu Letní Letná artistka Tatiana vystoupí na laně nataženém přes řeku Vltavu.

Sledujte videopřenos od 18:00 na Facebooku Vltavy.

Během zkoušky na 350 metrů dlouhý přechod po laně spojující prostor před pražskou právnickou fakultou s letenskými sady vypadala francouzská provazochodkyně Tatiana Mosio Bongonga trochu jako anděl. Jako kdyby na světě neexistoval lehčí úkol než pohybovat se ve výšce pětatřiceti metrů.

„Na laně se děje spousta věcí a já si nesmím dovolit chybu, proto musím být maximálně koncentrovaná na své tělo. Nemůžu přemýšlet o tom, co jsem komu řekla nebo co si zítra nakoupím,“ popsala ve vltavské Vizitce své nadpozemské stavy.

Provazochodkyně Tatiana-Mosio Bongonga při zkoušce na Letné

Provazochodectví je pro ni osobní záležitost, díky které se v životě cítí dobře. A o tento pocit se ráda dělí s publikem. „Naším přestavením Lignes Ouvertes (Otevřené čáry) odkazujeme k přání zpřístupnit provazochodectví všem. Pro Prahu je charakteristické, že je v ní hodně mostů, a my budeme chtít postavit tímto způsobem nový most, který spojí právnickou fakultu s festivalem Letní Letná. Bude to nová cesta, jak se na festival dostat.“

„Nebojte se, já to zvládnu“

Tatiana Mosio Bongonga vnímá provazochodectví jako svobodné umění, a proto během představení minimalizuje prostředky jištění. „Nebudu mít bezpečnostní pás, naučila jsem s chodit bez něj,“ konstatuje. „Používám ho pouze v momentě, kdy překračuji hranice toho, co umím. Přechod Vltavy ale není ten případ.“ Diváci ale strach mít nemusí, pod oblečením bude mít artistka postroj, díky kterému se můžu v jakékoliv krizové situaci připnout. Připraveni pomoci jsou také technici z jejího týmu, kteří budou „číhat“ na obou koncích provazu.

Ve Vizitce artistka také mluvila o cirkusu jakožto umění, ve kterém jeho představitelé neustále hledají stav rovnováhy. „Tento stav je v cirkuse běžný. Nicméně já už se dostala na úroveň, kdy nemusím rovnováhu hledat s takovým úsilím. Vše závisí na citlivém vnímání těla, navíc mám za sebou léta tréninku a praxe, tudíž řadu gest a pohybů jsem si zautomatizovala. Být na laně, chodit po něm, tančit - to je pro mě naprosto přirozené. Tak přirozené, jako je pro vás chůze po zemi.“

I tradiční cirkus může být krása

S provazochodectvím Tatiana začala v osmi letech, mezi její lektory patřil i Rudy Omankowsky, který pochází z tradiční rodiny artistů s českými kořeny. Trénovala na prestižních školách Académie Fratellini a Centre national des arts du cirque v Châlon en Champagne, což je instituce, která ve Francii patří k průkopnickým institucím spojeným s novým cirkusem.

Nový a tradiční cirkus představují v České republice dvě oddělené jednotky. O novém cirkusu se mluví jako o umění blízkém divadlu, tanci nebo fyzickému divadlo, zatímco tradiční cirkus je stále více spojovaný se zábavním průmyslem. Tatiana Mosio Bongonga by však byla ráda, kdyby se tyto světy přestaly striktně oddělovat.

„Myslím, že obě formy se od sebe mohou navzájem inspirovat. Já chodím i na představení tradičních cirkusů, a sedmiminutové číslo v tradičním cirkuse rodiny Bouglione mě dokáže rozplakat,“ říká. „Artistům se tu během chvíle podaří vytvořit něco, co jiným ani za hodinu. Je to tím, že ke své profesi přistupují s velkým nadšením a zároveň se v něm cítí svobodně a lehce. Je v tom jakási čistota, to umění se totiž přenáší z generace na generaci. Je to rodinné dědictví.“

Cirkusem i provazochodectvím lze podle Tatiany Mosio Bongongy vyjádřit všechno. Jde jen o to, jakým způsobem ho umělci využijí, jaké obrazy jeho prostřednictvím vytvoří a v jakých barvách ho lidem ukáží. „Pro mě je kupříkladu lano symbolem života i smrti. Je ale jen na mně, jak tuto symboliku zpracuji.“