Tanec - Ponec - Bakarabia
V budově tanečního divadla Ponec, které se svým typickým křiklavě růžovým průčelím stojí přímo pod hlučným a zaprášeným viaduktem, představil Pierre Nadaud svou novou choreografii Bakarabia. Inscenace se skládá z několika oddělených výstupů. Každý z nich má svůj příběh, své tanečníky i hudební doprovod. Celek však přece jen úzce spojuje jedna poetika a jedno téma.
Mezinárodní uskupení tvůrců a tanečníků nazvané Mamacallas Compagnie vtělilo do programu své inscenace toto motto: "Jak si stvořit lid: jednoduché afekty, klamné vnímání, zastaralá pravidla". Společným tématem je vzájemné setkávání a poznávání lidí jako doposud neznámých objektů, hledání jejich společné řeči a pravidel. Tanečníci se pokoušejí navázat kontakt a křehké přátelství. Každý z výstupů má svůj dílčí námět i zvláštní pohybový rejstřík. Skupina tanečníků je proměnlivá i co do počtu (uvidíme od sóla, přes duet až po celek šesti českých, slovenských a francouzských performerů). V pestré pohybové paletě si tedy každý může najít pasáž, která nejlépe rezonuje s jeho vlastními pocity.
Šest moderně a elegantně oblečených tanečníků se na jevišti střídá. Rychle se mění kompozice i vztahy. Celou choreografii prolíná motiv nejistoty, váhání a neurotického chvění. Osvěžující jsou však především odlehčená čísla prozrazující radost ze setkávání a z tance, což u většiny podtrhují Bachovy variace či povznášející zpěv Marie Callas.
Přestože se projektu dá vytknout určitá nedokončenost, neboť choreografie obsahují řadu hlušších a zjevně studijních míst, lze jej rozhodně doporučit ke zhlédnutí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
