Tanec jako rituál, modlitba nebo akt vášně. Balet Národního divadla zatančí čtyři choreografie Jiřího Kyliána

11. říjen 2018
Žalmová symfonie

Hravost, rozmanitost a nenapodobitelná kreativita, takto lze charakterizovat dílo jednoho ve světě z nejrespektovanějších choreografů Jiřího Kyliána.

Abyste mohli zabíjet, musíte se dobře dívat – stejně jako návštěvníci galerie, říká režisér Julian Hetzel

Julian Hetzel - Automated Sniper

Vidět znamená konat. Dívat se znamená zabíjet. Umění a válka se střetly v performativní instalaci „Automatický odstřelovač“ německého režiséra působícího v Nizozemsku Juliana Hetzela, která byla uvedena na festivalu 4+4 dny v pohybu. Skrze umění – výtvarné i performativní – se společně se dvěma herci rozhodl promlouvat o válečném násilí, které je prováděno s odstupem prostřednictvím dronů.

Šest mužů s flerety ostrými jako břitva pořezává vzduch kolem sebe. Napínavé ticho jen občas přeruší zasvištění zbraně. Takto začíná chorografie Petite Mort, kterou Jiří Kylián vytvořil v roce 1991 pro festival Salzbuger Festspiele na hudbu Wolfganga Amadea Mozarta. Jedná se o smyslný balet pro šest mužů a šest žen. Na Mozartovu hudbu vytvořil Jiří Kylián v roce 1987 i humoristickou chorografii nazvanou Šest tanců. Podobně jako Petite Mort se vyznačuje naprostým vymizením scénografie, zato kostýmy jsou příznačné Mozartově době. Tanečníci jsou oblečeni do prádla z 18. století, muži mají kalhoty ke kolenům a paruky, ženy sukně a šněrovačky. Choreografie je zábavná, ale nikoli lehkomyslná. S tanečníky Národního divadla připravuje choreografie Petite Mort a Šest tanců asistentská Jiřího Kyliána Roslyn Anderson.

Řekla bych, že výjimečnost komponovaného večera „Kylián – Mosty času“ je v tom, že diváci budou mít výjimečnou příležitost vidět průřez třiceti lety tvorby Jiřího Kyliána. Já jsem jeho práci sledovala od momentu, kdy se stal ředitelem Nedarlands Danse Theater v roce 1976 a tudíž jsem vnímala i proměnu, kterou jeho tvorba postupem času procházela. Šest tanců a Petite Mort jsou sice choreografie vytvořené na Mozartovu hudbu, ale jsou velmi odlišné. Šest tanců je veselý balet, trochu bláznivý a bujarý, a je zřejmé, že to vše vychází z Mozartovy hudby. Hudba v Petite Mort je klidná, lyrická a romantická. Ale nenechme se mýlit. Choreografie Jiřího Kyliána je spíše erotická než romantická a jejím dominantním principem je ostrost kontrastů.
Roslyn Anderson

Žalmová symfonie

Jak říká Jiří Kylián, tanec nevyjadřuje jen radost, smutek nebo jiné citové rozpoložení, může být i modlitbou, rituálem nebo intelektuální strukturou. Za rituál, který spojuje tanečníky s diváky, označuje svou choreografii Žalmová symfonie z roku 1978. V tomto baletu poprvé použil hudbu Igora Stravinského založenou na textech žalmů zpívaných sborem. Podle asistenta choreografie Patricka Delcroixe je tento balet Jiřího Kyliána nikoli oslavou Boha, ale člověka.

Tento balet nám dává pocítit mnoho emocí. Člověk je zkrátka prostřednictvím této choreografie konfrontován se vším lidským – vztahy, životními zvraty, láskou. Pro mě není těžké tanečníkům a tanečnicím myšlenku a obsah Žalmové symfonie vysvětlit a mnoho tanečních prvků také předvést. Ale nutné je, aby byl tanec procítěný, a na to musí v sobě přijít sami.
Tanečníci a tanečnice tvoří na jeviště jakési uzavřené společenství. Emoce, které cítíme z hudby, musíme cítiti i z nich, musí se tomu plně odevzdat. Žalmová symfonie je balet, ve kterém se setkáváme s dominantním scénografickým prvkem. Tím je orientální koberec, který scénograf William Katz navrhl podle Kyliánových představ. Tento prvek má vytvářet dojem interiéru kostela. A pak nesmíme zapomínat na Stravinského hudbu. Ta se člověka hluboce dotýká natolik, že se do ní musí doslova zamilovat.

Patrick Delcroix

Petite Mort

Nejmladší choreografií, která bude v rámci baletního večera Kylián – Mosty času uvedena, je Bella Figura. S baletem Národního divadla choreografii přepravila bývalá tanečnice Nederlands Dans Theater Cora Bos Kroese.

Bella Figura je dílo, ve kterém chtěl Jiří ukázat, jací jsme jako lidé a zároveň iluzi lidské krásy, kterou na jevišti vytváří tanečníci. Zásadní pro něj byla právě paralela mezi realitou a iluzí. Pamatuji si na premiéru v roce 1995. Hned od prvního momentu jsem měla slzy v očích, a když začala hrát hudba, doslova mě to zmrazilo.
Pro zvládnutí této choreografie a obecně choreografií Jiřího Kyliána je nutné, aby měli tanečníci cit pro hudbu, zkrátka aby byli muzikální. Ale zároveň nesmíme zapomínat na kvalitu pohybu a tím nemám na mysli jen schopnost zvládnout všechny taneční kroky, ale především schopnost uvědomit si, odkud kam v dané choreografii směřují a co je její sdělení. Každý krok, každý sebemenší pohyb v choreografii Jiřího Kyliána má význam a tanečník tento význam musí v daný moment maximálně obsáhnout ve svém prožitku.

Cora Bos Kroese

Premiéru komponovaného večera Kylián – Mosty času doprovodí další program, kterým je například výstava Celebrating Kylián. Multimediální expozice byla připravena v loňském roce k 70. narozeninám Jiřího Kyliána v Haagu.

Výstava potrvá do 25. října v provozní budově B na Náměstí Václava Havla.