Takový povedený výlet

Nedávno se můj rozhlasový kolega v poznámce zmiňoval o tom, jak těžké je vymyslet dovolenou, která by vyhovovala všem členům rodiny. K tomuto stesku se také připojím. Nejen dovolená, ale i obyčejný výlet si může každý člen rodiny představovat úplně jinak. Naštěstí existují alespoň některé styčné body. Například kolo. To baví nás všechny. Problémem ovšem je, jak naplánovat trať, aby vyhovovala všem. Pokud by měl být spokojen můj manžel, zbytek rodiny by nejspíš skončil v nemocnici s totálním kolapsem organismu. Proto raději volíme kompromisy. Nedávno jsme na jeden takový kompromisní výlet vyrazili. Aby i naše nejmladší, tříapůlletá členka rodiny mohla zažít pocit sounáležitosti, zakoupili jsme takzvaný "trail gator". Je to tažná tyč, která se zachytí mezi kolo dospělého a kolo dítěte, takže velký cyklista toho malého táhne za sebou. Nebe bylo modré, rtuť na teploměru vesele stoupala a my vyrazili na náš cyklovýlet. Nejdříve jsme popojeli autem, poté nasedli na kola. Cílem bylo koupání v přehradě. Naše prvotní nadšení poněkud uvadlo, když synovi poprvé spadl řetěz. To jsme ještě netušili, že se to bude opakovat nejmíň desetkrát. Potřebné náčiní k utažení řetězu jsme s sebou pochopitelně neměli. Manželovy ruce byly čím dál tím černější a na dobré náladě mu nepřidalo ani snažení naší dcerky, která zřejmě chtěla vyzkoušet, co tatínek snese. Při stoupání do kopce mu pravidelně přibržďovala: "Schválně jestli to tatínek utáhne..." Jedno takové její zpestření jízdy skončilo jejich společným pádem. Když se oblaka prachu konečně rozplynula, manžel už neměl špinavé jen ruce, byl černý od hlavy až po paty. Ale to už jsme se blížili k vysněnému koupání. Dorazili jsme na písčitou pláž a naše děti začaly nadšeně výskat: "Jsme u moře! Jsme u moře!" Pohled na kalnou vodu, na jejíž hladině se v družném objetí houpaly jedna sinice vedle druhé, nebyl příliš povzbudivý. Ale vedro nakonec zvítězilo. Vlezli jsem do vody a v tom okamžení se nad námi začala stahovat bouřková mračna. Při pomyšlení na zpáteční cestu v dešti, s padajícím řetězem a pravděpodobně i padajícími členy výpravy, se manžel rozhodl vykonat hrdinský čin. Zanechal nás v nejbližší hospodě a sám se vydal pro auto. Raději už nebudu líčit další veselé příhody, které nás toho dne čekaly. Stručně řečeno tento náš výlet rozhodně nebyl z těch, na které bychom jednou dojatě vzpomínali se slzou v oku. Ale naše děti, ty se bavily kolosálně. Čert aby se v tom vyznal!