Takhle ty mladé nevychováme! Hra Petra Zelenky Extáze je dokumentární fikce

Třetí pokračování cyklu Okrajové hudební žánry popisuje na krátkém, ale intenzivním příběhu skupiny Pohlavní styk dějiny československého punku. Osudy jejích hlavních protagonistů – textaře, druhého kytaristy a zpěváka Jiřího Pixy a kytaristy Davida Bartoše – ukazují, jakým způsobem se totalitní moc na počátku osmdesátých let vypořádávala s podvratnou činností punkových kapel. V působivé koláži dokumentárních záběrů a dramatizovaných scének sleduje autor jejich začátky, střety se schvalovacími orgány, nepřízní tisku a nepochopení rodičů... Až na to, že to celé není pravda. A přece vlastně je.

Ve skutečnosti jde o syžet rozhlasové hry českého dramatika a filmového režiséra Petra Zelenky Extáze (1990), která na příběhu fiktivní kapely s provokativním názvem ukazuje osudy slavných i bezejmenných punkových skupin, které se v osmdesátých letech pokoušely napodobit hudební styl svých západních vzorů a sklízejí za to pohrdání a zděšení rodičů – a pozornost bezpečnostních orgánů. Komentátor (Tomáš Töpfer) dává do často tragikomických souvislostí osudy světových hvězd punku a jejich československých souputníků („Podzim 1983! Siouxsie and the Banshees hrají vyprodané Royal Albert Hall, zatímco Johnny Rotten přivádí na mamutích koncertech své japonské fanoušky k šílenství! – Ivan Wünsch nadále prodává v potravinách.“), ženský hlas cituje z legendárního dehonestačního článku časopisu Tribuna Nová vlna se starým obsahem...

Není složité uvědomit si souvislost mezi rozhlasovou Extází a pozdějším filmovým opusem Mňága – Happy End (1996). Scenárista a režisér Petr Zelenka si prostě znovu vyzkoušel žánr fiktivního dokumentu, jen ve filmu.|foto:Jana Přinosilová

V rolích Jiřího a Davida se představili Marek Brodský a Michal Dlouhý; především Brodský skvěle naplňuje hereckým projevem představu mladého intelektuála nespokojeného s dobou, v níž žije a na niž reaguje s bezelstnou upřímností. Jiřího otec v podání Jiřího Hálka se projevuje jako sarkastický intelektuál, který přezíravě komentuje blbost doby, aby nakonec syn zjistil, že je „tajně“ ve straně. Davidův otec (Rudolf Hrušínský ml.) je naproti tomu typický primitiv, který je ochotný synovi spíše odpustit holkařství než (tajené) účinkování v kapele.

Místo dopisů národním výborům a kulturním střediskům se nyní píše různým mediálním radám...

Nebývale funkční hudební složku Zelenkovy mystifikační hry obstarala punková skupina Visací zámek, která v roce 2019 tyto nahrávky umístila na album Visací zámek / Extended Edition. Režii obstaral Dobroslav Zborník, který se v osmdesátých letech specializoval na takzvanou hru faktu, což se právě u Extáze velice hodilo. Není složité uvědomit si souvislost mezi rozhlasovou Extází a pozdějším filmovým Zelenkovým opusem Mňága – Happy End (1996); scenárista a režisér si prostě znovu vyzkoušel žánr fiktivního dokumentu, jen ve filmu.

Proč tuto hru reprízovat? Není to všechno opravdu jen „pro pamětníky“, jak se nazývá cyklus, v němž obnovená premiéra proběhne? Navzdory třem dekádám od premiéry stále platí, že moderní hudba či otevřený přístup k sexualitě nepřestávají vyvolávat v určitých lidech záchvaty vzteku. Jen místo dopisů národním výborům a kulturním střediskům se nyní píše různým mediálním radám...