Takhle si ho nikdo nepředstavoval. Výstava v Pardubicích ukazuje, jak Dalibor Chatrný kombinoval text s textilem
Galerie po celé republice si letos připomínají 100. výročí narození všestranného umělce a experimentátora Dalibora Chatrného. V Gočárově galerii pojala kurátorka Martina Vítková výstavu Chatrný 100 jako konfrontaci s mladšími generacemi umělců a umělkyň. Důraz přitom kladla na práci se slovem, a to napříč médii.
Myslel jako přírodovědec a měl intuici básníka. Nebál se změnit svůj výtvarný jazyk a sám sebe i své studenty vedl k umělecké svobodě. Pracoval s papírem a perem, pastelkami, sprejem i akvarelem, věnoval se grafickým technikám, testoval, co ve výtvarném umění dokáže magnet, vyráběl objekty.
Odkaz brněnského rodáka Dalibora Chatrného (1925–2012) zhmotnila pro pardubickou Gočárovu galerii kurátorka Martina Vítková. Představuje na ní méně známou Chatrného tvorbu, a tou je práce s textilem a se slovem. O literaturu se Chatrný zajímal celoživotně, a od 80. let aktivně využíval textilie, které měl tehdy každý doma. Tuší na ně kreslil a barvami psal citace starověkých filozofů a básníků, například Empedoklése, Vladimíra Holana, Mallarmého nebo E. A. Poea.
Umělá inteligence i klasická výšivka
Jeho práce na textilu kurátorka zavěsila do prosvětleného prostoru galerie a zasadila do kontextu tvorby dvanácti autorek a autorů, kteří, podobně jako Chatrný, experimentují s materiálem i výpovědí. Na výstavě se tak potkává třeba video performera Vladimíra Havlíka stvořené umělou inteligencí s minimalistickými obrazy inspirovanými básněmi Jana Skácela, které malovala Vendula Chalánková, se strukturální, několik měsíců tvořenou výšivkou hvězdné oblohy od sochařky Dagmar Šubrtové anebo s textem promítaným přes kusy mramoru; Ladislav Jezbera ve své práci propojil moderní technologie s textovou výpovědí, která ovšem není, jak by materiál napovídal, do kamene vysekaná, nýbrž je přes něj promítaná.
S dvoupatrovým, několikametrovým a shora prosvětleným prostorem si hraje malířka a textilní výtvarnice Lucie Nováčková. Do hry vzala titerné nitě a její monumentální, avšak stále křehká instalace je přirozeným vrcholem výstavy. „Propojila ten desetimetrový prostor a nitě natáhla až ke světlíkům. Ta růžovo modro světlá linka připomíná spirituální cestu ke světlu a s prostorem dělá divy,“ popisuje Martina Vítková.
Do Pardubic se na vernisáž výstavy, která potrvá až do září, dorazila podívat i devětašedesátiletá dcera Dalibora Chatrného Dana, která je taktéž výtvarnice a pedagožka. Konfrontaci se podle ní podařilo sestavit velmi dobře a na pracích vystavených autorů a autorek si cení hlavně smyslu pro hru a zájmu o samotný proces tvorby. Tak totiž o umění uvažoval i její otec.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Giovanni Boccaccio: Dekameron. Hvězdně obsazený výběr lehkomyslných příběhů z období renesance
-
George Orwell: 1984. Vize totalitní společnosti v dramatizaci slavného antiutopického románu
-
Vídeňský hlas Ameriky. Poslechněte si Osudy novináře Ivana Medka
-
Zbožný Tomáš a Blíženci. Dvě povídky Jakuba Arbese
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
